 |
Zdá se, že i sociální demokracie má svého finančního experta, který šokuje ráznými výroky a zaplňuje titulky novin. Jan Mládek zaperlil svým výrokem o parazitujících soukromnících a vzápětí dal podnět k bengálu úvahou o tom, jak dlouho má důchodce žít.
Jaksi mimo pozornost zatím uniká výzva Jana Mládka k diskusi o té věci. Zatím to je jen námět k pranici mezi takzvanou pravicí a takzvanou levicí, přičemž jedni i druzí musí hrát se stejnými kartami. Mají určitý obnos a ten je třeba aplikovat. Průměrný věk roste, za dvacet let se protáhl o sedm let mužům a ženám o pět – to jen na okraj debaty o tom, jak bylo za komunistů líp.
Pobouření nad Mládkovým výrokem je ale přinejmenším podivné ze strany divíšků z ODS. Mládek se zde přimlouvá za prodloužení věku odchodu do důchodu, jde tedy proti zažité představě sociální demokracie jako firmy, která saje státní peníze a distribuuje je svým Tvrdíkům a Palasům a podplácí voliče, aby to mohla dělat. Tedy, ono to tak je, ale Mládkova slova do tohoto konceptu nezapadají.
Problém je to vážný a měl by přesáhnout ideologickou rivalitu. Průměrný věk se sice prodlužuje, ale úměrně se neprodlužuje věk schopný výkonu. Dnes mají problém padesátníci. Kdo zaměstná sedmdesátníka k něčemu jinému, než aby za pár šupů... dělal co? I dědkům Hlustvisihákům odzvonilo a ve vrátnicích sedí mladí ranaři. Takže by bylo dobré místo spílání a podivů se nad touto zásadně důležitou otázkou zamýšlet.
|
Vraceli jsme se z procházky domů. Ulice tichá, klidná, nikde ani živáčka. S jednou výjimkou. Po chodníku běžela myš. Zastavili jsme se, Ljuba a já, abychom ji nepolekali. Nora koukala, jak je jejím zvykem, kde co lítá. Má dohled nad opeřenci.
|