 |
Sjezd sociálních demokratů přinesl triumf stávajícímu předsedovi Bohuslavu Sobotkovi. Většinou pětaosmdesáti procent ho potvrdil ve funkci předsedy. Nicméně ke změnám přece jenom došlo. Delegáti vyhnali z vedení nejpopulárnějšího sociálního demokrata Jiřího Dienstbiera a nahradili ho plzeňským hejtmanem Milanem Chovancem. Neporušena zůstala rovnováha mezi Sobotkou a Michalem Haškem. Po Sobotkově boku setrvá Lubomír Zaorálek, kdežto Haškovi bude napomáhal Zdeněk Škromach.
Skutečně zajímavé novinky přinese sobota, kdy bude dopilován program, se kterým půjde strana do voleb, podle očekávání vítězných. To, co se upeče na sjezdu v Ostravě, tedy ovlivní naše životy ve volebním období od roku 2014. Nicméně jednu odpověď sjezd přece jen přinesl. Panovaly dohady, zda sjezd revokuje usnesení Bohumínského sjezdu a zda strana otevře vládní náruč komunistům. To se nestalo, sociální demokraté jsou odhodláni jít i do menšinové vlády a spolehnou se na podporu komunistů, kterým nic jiného než podpora nezbude. Hlavními body budou majetková přiznání a zbourání druhého pilíře důchodové reformy: zájem o druhý pilíř je nulový, upozornil Sobotka a měl pravdu.
O oživení v sále se přičinil prezident Miloš Zeman. Vystoupil se vstřícným projevem, a nenaplnily se tedy předpovědi, že bude do struktury strany rýt, jak to dělal, když ztratil předsednictví a stal se důchodcem na Vysočině – a dálkově stranu div nepohřbil.
Strana tedy sází na jistotu, přičemž jistotu jí přinášejí aktuální voličské preference. Neuvědomuje si ale, že za ty příznivé výsledky nevděčí ani tak svému skvělému výkonu, jako neskvělému nevýkonu Nečasovy vlády, která přes všechnu snahu zklamala na celé čáře a sama strana občanských demokratů se zmítá v krizi ještě těžší, než jaká nastala po Sarajevském atentátu: tenkrát měla velkého stratéga, ten dnes má jiné starosti, zachraňuje svět před batůžkáři a skejťáky.
|
Konečně se to jakž takž podařilo, jenom to dokonalé není: Ljuba házela klacek, Nora skákala přes potok a já to fotil odspodu. Ale v bídném světle a výsledek nestojí za nic moc. Jednou se to povede. Jsem velmi optimistický. Proč? Světlo bude jednou lepší. A ať to bude kdykoli, vím zcela jistě, že Noru neomrzí skákání přes potok za hozeným klackem.
|