 |
O Falklandské ostrovy se vedla před třiceti lety válka, v které elegantním způsobem zvítězila Británie, když porazila Argentinu. Argentina se nikdy nesmířila s tím, že nemá ve své pravomoci ostrovy, které jí jsou blízké geograficky. Tlak sílí a Falklandy teď v referendu hlasovaly, zda chtějí zůstat zámořským územím Británie, anebo mají spadnout pod Argentinu. Výsledek referenda je jednoznačný, obyvatelé chtějí, aby jim nad hlavou vlál Union Jack.
Co k tomu dodat? V této oblasti se podle průzkumů nachází 60 miliard barelů ropy. Co je proti tomuto bohatství mínění 98,8 % hlasů občanů, kteří se vyslovili pro Británii?
Toto je jen povzdech. Následuje poznámka. Těch 98,8 % je výsledek trochu připomínající naše volby z doby bývalého režimu. Je to opravdu jen povrchní podoba a v nejmenším nepochybuji o regulérnosti referenda. A právě proto by mě zajímalo, kdo asi je ten 1,2 % proargentinsky zaměřený občan. Obyvatel jsou tři tisíce, ovšem nevíme, kolik z nich má volební právo, jistě jsou mezi nimi i děti a nezletilí, kteří volit nemohou. Nicméně i kdybychom si dopřáli luxusu statisticky nepřípustného zjednodušování a řekli, že prostě tři tisíce a basta, jde o 36 lidí, kteří hlasovali pro splynutí s Argentinou. Ve skutečnosti je jich mnohem méně, ale budiž, udělejme statisticko-cimrmanovský krok stranou. 36 lidí... Vždyť to je dost na to, aby naplnili regionální vládu a samosprávu a orgány spravující penězovod z ústřední kasy...
Ano, z takových úvah vznikají hrdinské příběhy boje o samostatnost.
Jde o šestatřicet lidí...
|
Ráno jsem se s Ljubou dohodl tak, že nejdřív půjdu s Norou na procházku já a pak s ní ona půjde za Fanánkem. Myší louka je už zase zamrzlá a tudíž schůdná a domluvili jsme se, že se potkáme právě tam a Noru si předáme.
Vše klaplo stoprocentně, o to nic. Ale Nora strnula, když Ljubu spatřila v dálce: je to možný? Je to ona? Zalehla jak partyzán a obezřetně pozorovala, co se z té postavy vyklube. A o to hůř, když Ljuba nasadila chůzi typu „ninža přichází ukrást šogunovi jeho oblíbenou čepičku“. Ani na deset metrů nebyla Nora ochotná uvěřit svému zraku a plně se přesvědčila, jaká je skutečnost, až když Ljubu pětkrát oběhla. Ví to přece každý pes – zrak je ten nejošemetnější zdroj informace.
|