V současné době je v popředí zájmu senátní návrh na stíhání Václava Klause za velezradu. Když budeme zkoumat text žaloby na Václava Klause, nalezneme tam závažné námitky vůči počínání Václava Klause v pozici prezidenta republiky. Potíž v celé věci tkví v tom, že jde o primárně politický postoj a pokud by nějaký soudní orgán, včetně Ústavního soudu, měl v kauze zaujmout rozhodovací roli, stal by se orgánem politickým a ztratil by funkci orgánu třetího pilíře demokratického režimu, tedy nezávislé moci soudní.
To je první ošidnost pokusu o kriminalizaci Klausovy amnestie.
Druhá souvisí s tou první. Právě proto, že jde především o politický postoj a nikoli o jednoznačné a mimo veškerou pochybnost prokázané činy v neprospěch státní svrchovanosti a demokratického uspořádaní země, eventuální odsouzení Václava Klause by bylo napříště vnímáno rozporuplně. Jde o tak závažný akt, že by vyžadoval jasný konsensus jak soudních a politických orgánů, tak ale i veřejnosti. Pokud by Ústavní soud přistoupil na argumentaci žaloby a Klause by odsoudil, trvale by získal pověst politické instituce a jeho nestrannost by byla závažně zpochybněna. To by demokratický režim oslabilo víc, než hanebná Klausova amnestie.
Senátor Kubera charakterizoval žalobu příměrem o kanónu a vrabci. Je to příměr zároveň správný a nesprávný. Správný v tom, že touto ranou nelze smysluplně trefit. Nesprávný proto, že o žádného vrabce nejde. O amnestii zde diskutujeme v dimenzi uvažování, zda jde o záměrný zločin, což je zřejmě nedokazatelné, anebo hrubý a zásadní politický omyl, dehonestující celou éru Klausova působení v úřadu hlavy státu. Pokus o kriminalizaci, bohužel, svým předpokládatelným neúspěchem zastře poznání, do jaké míry hanebný a svévolný krok Václav Klaus svou amnestií učinil.