Turecký premiér svým postojem hodně zvýšil bariéru bránící vstupu Turecka do Evropy. Turecko se do Evropy pokouší vstoupit, s nadsázkou řečeno, tisíc let. Statisticky řečeno, pokouší se o to povětšinou mečem v ruce a přes bariéry usekaných hlav. Právě tato historická reminiscence patří k hlavním pochybnostem při zvažování vhodnosti vstupu Turecka do unijní Evropy. Na sekání hlav není vhodná doba. Místo ní funguje agresivní rétorika a do ní Erdogan vplul.
Doufejme tedy v přirozený samovývoj. V xenofobním prostředí islamizujícího se Turecka sklidí Erdogan potlesk. Tím příkop mezi Tureckem a Evropou prohloubí. Což je v důsledcích dobře.
Ljuba jel večer do Prahy na důležitou schůzku. Protože hraje v divadle Bez zábradlí v paláci Adria, je zvyklá večer parkovat v části Národní třídy od Perštýna k Jungmannovu náměstí. Tentokrát se ale nemohla chytnout, bylo tam narváno. Nakonec objevila škvíru mezi dvěma lajdácky zaparkovanými auty. Znáte to, takové to stání přes čáru. Darmo mudrovat o tom, že kdyby ta auta stála korektně, v mezeře by už někdo parkoval. Zkrátka, byla tam škvíra. Za součinnosti jednoho aktivizovaného chodce Ljuba svou hondou civikem do díry vjela. Ale jak se dostat ven?
Podobnou situaci jsem několikrát za svůj dlouhý motoristický život řešil tak, že jsem vystoupil před škvírou a auto do ní zatlačil. Ljuba na to šla jinak. Autem prolezla a vylezla ven kufrem, tedy pátými dveřmi.
Proč by se mi to nemohlo stát? Protože nejsem hadí žena a ven bych nevylez, taková je holá pravda!