 |
Píše se rok 2048. Někdejší senátor, nyní chovanec ústavu pro přestárlé prominenty na Pleši u Slap Jaromír Štětina podává jubilejní padesáté podání opatření na zrušení komunistické strany. Při té příležitosti poskytl Neviditelnému psu interview.
Pane Štětino, věříte, že vaše podání tentokrát uspěje?
Věřím, stejně pevně, jako při devětačtyřiceti předchozích.
Předpokládal bych, že vaše naděje bude slábnout.
Naopak! Moje podání mají smysl především v tom, že otevírají lidem oči. Připomínají nelidskost komunistického režimu a burcují k mobilizaci politické vůle. Když ta nebude chybět, komunisté se mohou dostat mimo zákon během půl roku.
Nemyslíte si ale, že ta politická vůle půjde těžko vyburcovat v době, kdy je prezidentem republiky komunista, kdy komunista je předseda vlády a komunisté mají převahu sedmi křesel v parlamentě?
Naopak, teď je ta správná chvíle. To, před čím jsem burcoval, se naplnilo. Jen slepý by to neviděl a hluchý neslyšel.
Kdo ale tu stranu v parlamentě zakáže? Teď, kdy mají komunisté sto sedm křesel z dvou set?
Co? Ještě jednou, prosím. Víte, já teď nějak hůř slyším.
|
Ještě nedávno den začínal tak, že se Nora probudila ve sém pelíšku vedle té části postele, na které spí Ljuba. Posadila se, hlasitě zívala, pak zaplácala ušima a opřela se předními tlapami o okraj postele. To mě probudilo a když jsem se podíval stranou, uviděl jsem ji, jak vyčnívá nad obrysem Ljuby zachumlané do deky. Odtud označení čnělka – od slovesa čníti, vyčnívati.
Od té doby, kdy jsem zjistil, že pes pod peřinou je skvělé ohřívací těleso, je rituál jiný. Ráno se Nora probudí a jde obejdovat k mé části postele. Probudím se taky poodhrnu deku, ona tam vklouzne a položí mi hlavu na ruku, takže pak spíme ve stylu lžíce.
Musím zjistit, jak to vidí naopak Ljuba ze své strany. Čnělka to není, nic nevyčnívá. Jen z ptačí perspektivy zpod deky vyčnívají čtyři dlouhatánské tlapy.
|