To vše je dobře. Věc ovšem má ještě jednu stránku. Někdo musel pana Šafránka do věci namočit. Pan Šafránek se neodebral do vězení o své vůli. Někdo ho musel obvinit, někdo musel na dikci obvinění přistoupit, někdo to musel z výše soudní stolice odklepnout a jen následkem toho všeho šel nyní očištěný pan Šafránek sedět.
Aby bylo opravdu dobře, měli bychom vědět, co se stalo s těmi, kdo pana Šafránka poslali na rok do basy. A to není žádná maličkost. Život je krátký a pobyt ve vězení, tedy výseč z normálního života, to je něco jako časově omezená vražda: v časovém úseku od – do ten člověk jako by nebyl. Jak se pan Šafránek do vězení dostal? Přejme mu náhradu ve výši pěti mega z peněz daňových poplatníků, ale neměli by na ně přispět ti, kdo nesou na justičním omylu vinu? Zkrátka, příběh má první konec, dobrý – nevinný člověk je očištěn. Měl by následovat i konec druhý, který by měl přispět k tomu, aby se takové věci neděly.
Asi by bylo nejlíp dělat, že to nevidím. Konec konců, co špatného je na hnátu? Vždyť ho mám v nohavici taky, dokonce opatřený vkusným kovovým kyčelním kloubem. Jediný rozdíl je, že se neválí na cestě...
Ale fuj, napadají mne morbidní myšlenky! Asi budu muset přece jenom hnát odstranit. Ale jak a kam? Hodit ho do lesa? Nebo ho mám donést domů a uložit do odpadu? A co kdyby mě potkali sousedi s hnátem v ruce?