 |
Je to bez diskuse, že zločinné zákony umožňující odírání obyvatelstva pod záminkou obnovitelnosti zdrojů prosadila fotovoltaická mafie proti vůli ODS. Jde o čistý podvod, s přínosem zisku spiklencům na úkor obyvatelstva donuceného na podvod přispívat. Má to jedinou pozitivní stránku, aspoň doufejme – že to totálně zdiskreditovalo zelenou politiku a že snad dnes už jenom naprostý mimoň by hodil zelený hlasovací lístek do urny.
Petr Nečas dnes zvedá velkou vojnu v této věci. Je to dobře a je to správné a je to pozdě. Vláda zaměřená na úspory musela vědět, že si proti sobě postaví veřejnost. Byla jediná cesta, jak si zajistit aspoň nějaký kredit, a to důsledný a hlavně efektivní boj proti podvodů typu fotovoltaické elektrifikace. Nestalo se tak. V kaši je příliš mnoho namočených pracek a mnohé z nich jsou modré. ODS je strana, která přijala zpátky mezi sebe Pavla Béma. To teď Nečas může fotovoltaické mafiány pronásledovat do zcepenění, ale je pozdě. Sešup je neúprosný a nezvratný a Nečas teď může jen doufat, že ODS neskončí pod hranicí volitelnosti.
Už proto ta skepse, že se nepodaří žádného z podvodníků usvědčit, postavit před soud a potrestat.
Ještě k amnestii
Pozoruhodný výkon přinesl včera v Neviditelném psu Petr Štěpánek v článku Klaus opět o kolo napřed, který opět láme rekordy v demagogii a podlézavosti. Velebí Václava Klause za to, že brutálním způsobem profackoval justici (cituji doslova). Možná jsem četl jinou ústavu České republiky než Petr Štěpánek. Hlava třetí, článek 62 vyjmenovává funkce prezidenta v odstavcích a) až k). Ať čtu jak čtu, nikde nenalézám odstavec, který by pravil, že "prezident profackovává justici". Prezident může být nespokojen s tím, jak se naše justice stará o prosazení práva. Měl deset let na to, aby se zasadil o nápravu z funkce prezidenta. Před tím byl v čele kdysi významné politické strany a taky byl premiérem. Měl dost času a možností, aby přispěl k nápravě. Neudělal pro to nic, co by bylo zřetelné a čitelné. Na závěr své prezidentské kariéry udělal monarchistické svévolné gesto, které má závažné negativní dopady na důvěru v demokratický politický systém. Profackovávání, opěvované Petrem Štěpánkem, do demokratické praxe nepatří.
|
Včera večer jsem byl na návštěvě. Vítal mě pejsek, maličká fenečka jorkšíra. Byla na deseti místech najednou, skákala, běhala, nechala se vyhánět paní domu od stolu, aby se vynořovala nepředvídatelných skulin a toto dělala, dokud se neunavila. Pak odběhla na pelíšek a tam podřimovala.
Mluvilo se o všem možném, převážně o politice, lokální i celostátní. Načež v jednu chvíli pejsek vyběhl a štěkal a opět kroužil kolem stolu.
Co ho to popadlo?
Jak se tak mluvilo o politice, přišla řeč na Jiřího Paroubka a jeho úzké vazby na kolotočářskou rodinu Kočků. No a jak pejsek uslyšel slovo Kočka, vylít.
Kdyby Paroubek seděl s námi, zvolal by na psa:
“Na pana Kočku mi neštěkej!“
|