 |
Jsou to první volby typu muž proti muži (ženy vypadly ze hry), a není tedy divu, že došlo k polarizaci společnosti. To je jedno z témat pro učenecké mudrování: proč ta polarizace? Těžko říci, jaká je představa, že by měl ideální stav vypadat. Jsem pro Zemana z 56 procent a pro Schwarzeberga z 44 procent. Tak to nemůže fungovat! Jsem buď pro jednoho, nebo pro druhého a mám pro svoji volbu důvody. Největší polarizace vznikne u uren. Co volič, to obálka, a co obálka, to jeden papírek ze dvou možných.
Nicméně ta polarizace existuje a z ní vyplývají fauly a následují omluvy. Exkomunikace herce Dejdara za podporu Zemana ze strany Jiřího Stránského byl doposud nejtrapnější přešlap a od Stránského to byla medvědí služba pro Schwarzenbergovu kandidaturu. Stránský se omlouvá. Komické omlouvání vymámily ze Zemana feministky za to, že vtipkoval na téma znásilňování coby genetická výhoda. Zeman má štěstí, že není osobně odpovědný za únos Sabinek. Vážnější byla Zemanova omluva Schwarzenbergovi za blábol o hajlování v zámku jeho manželky. Tam šlo o kiks na úrovni Rádia Jerevan. Jestli se hajluje, tak ne na zámku paní Schwarzenbergové.
To jsou ale bezvýznamné kuriozity. Významnou kuriozitou se stal Jan Fischer. Tento člověk měl opravdu vážnou šanci na vítězství. Nedomrlým vystupováním v kampani jeho akcie klesly natolik, že se mu začalo říkat želé. Takže ho předhonil Schwarzenberg, k všeobecnému úžasu. Zhrzený želé Fischer nejdřív trucoval, pak podpořil Zemana a když jeho volební štáb podpořil Schwarzenberga, popřel podporu Zemanovi a doporučil, ať každý volí, koho chce. Čímž ztratil nárok na přízvisko želé, ostatně želé není nic špatného, želé je docela příjemná pochoutka. Jemu náleží přízvisko sliz.
Volí se v pátek. Těšme se na další omluvy.
|
Jak kdo. Náš rotvajler Bart se nebál ničeho. Vycházel z předpokladu, že se všechno dá pokousat, takže není třeba se toho bát. Pro něho byly uzpůsobené ke zkusu horkovzdušné balóny, kamiony dálkové dopravy, blesky v bouřce a samozřejmě rachejtle. Norinka je v tomto (a nejen tomto) ohledu Bartův opak. Nebojí se jen toho, o čem se přesvědčila, že není třeba se toho bát a proces přesvědčování se není zrovna jednoduchý. Po půldruhém roce života se už nebojí cyklistů. Jak by dopadlo setkání s občanem jedoucím na skejtu nevím. Zatím vždy dopadlo útěkem. V děsu prchla také včera, protože jsme v Břežanech na náměstí spatřili kluka, který běžel se školní brašnou na zádech na autobusovou zastávku. Bylo by bývalo dobré, kdyby se Bart aspoň trochu bál a neškodilo by ani Noře o něco víc statečnosti.
Ale tak je to s vlastnostmi lidskými i psími: třeba nejsou ideální, ale jsou svojské a bez nich by dotyčný člověk i pes nebyl dotyčný.
|