Opatrnost je tedy zcela místná.
České bankovnictví prošlo slzavým údolím a státní kasa zavlažila toto údolí obrovskou sumu, někdy se mluví o pěti stech, jindy šesti stech miliardách. Nebyly to ale vyhozené peníze. Jakkoli to zní cynicky, právě za tyto peníze se rozjel ten typ společnosti hojnosti, na který jsme si zvykli tak, že to považujeme za přirozenost a snad i za základní lidské právo. Není to přirozenost. Je to draze zaplacené námi všemi.
Rozhodnutí o abdikaci na zásadní pravomoci státu musí být podloženy veřejným souhlasem. Ten se získá přesvědčivými argumenty. Naše veřejnost těžko spolkne tezi, že se máme vzdát našeho fungujícího suverénního bankovního dohledu, protože orgány bankovního dohledu jiných zemí lhaly a podváděly.
Takže bankovní dohled je v nedohlednu. Sociální demokracie, čekatel na převzetí moci, by se měla jasně vyjádřit svým voličům, jak si představuje svůj koncept. Její vztah k tomuto zásadnímu problému je velká neznámá. Víme, co sociální demokracie nechce, ale sotva tušíme, co chce. Kromě moci a přístupu ke státnímu penězovodu, samozřejmě. Aston
Twn stůl má desku dvojitou. Ve velké desce je menší, potažená zelenou kůži. No a jak ti pánové zvedali desku, menší vypadla z té větší a spadla mi na nárt.
Dobře se stalo! Hned vedle mých nohou ležel na podlaze šuplík. Kdybych tam neseděl, deska by nepřistála na mém nártu. Dopadla by na roh šuplíků a místo abych já měl modřinu, byla by v té zelené kůži díra.
Po půl hodině se vrátila Ljuba s Norou.
“Dobrý!“ referoval jsem u vchodu. „Stůl je hotový.“
“Já měla starosti,“ řekla. „Takové tušení, víš? Koukla jsem jim do auta a oni mají na přístrojové desce položené DVD Pat a Mat.“