 |
Přímá volba prezidenta nemá u nás žádný praktický význam, kromě významu zábavního. Hlavní smysl je v pobavení publika a tuto funkci plní stoprocentně. V internetovém předkole zvítězil Vladimír Franz, známý též pod válečným jménem Avatar podle neobvyklého zbarvení obličeje. Je to věru úžasná představa, že v každé školní třídě a na každém úřadě bude na čelném místě viset Avatarův portrét a že ho budeme olizovat na známkách.
Zábavné je i vše, co volbu předchází. Klára Samková se přihlásila do prezidentského klání jen proto, aby mohla český stát žalovat, copak to není skvělé číslo pro politický cirkus Blbákov? Nicméně ani nejbystřejší hlavu zábavního průmyslu by nenapadlo vymyslet něco tak absurdního, jako předvedlo ministerstvo vnitra ve spolupráci se zákonodárným sborem. Vznikla nejasnost stran numerického posuzování způsobilosti prezidentských kandidátů. Je možný dvojí výklad, jeden podle zdravého rozumu, druhý podle toho, co vypadlo z parlamentu. Procento falešných podpisů z jednoho vzorku plus procento falešných hlasů z druhého vzorku, anebo součet dělený počtem vzorků? Zdravý rozum napovídá, že b je správně. Ale jasno v tom není, je možný i výklad prvý, že je možný součet. Těmito otázkami se nyní budeme bavit.
Ale to přece je to, proč jsme přímou volbu prezidenta chtěli, nebo snad ne?
Ovšem je smutné a vůbec ne k smíchu, že v rozruchu kolem této stupidity zanikl fakt, že Zemana podpořili falešní dárci. Objevil to deník MF Dnes a reakce je příznačná. Becherovka Zeman prohlásil, že není účetní, a jeho mluvčí označil odhalení za zlovolný útok médií. Taková arogance, a to ještě nebyl zvolen, co bude dělat, až se na Hrad dovalí? Ale vážně, dozvíme se, kdo mu kampaň platí, anebo platí to, co si dovolíme domýšlet? Příznačné pro celou situaci je, že postižení kandidáti (bez vážné šance na zvolení) piští kolem početního zádrhelu ministerstva vnitra, kdežto kolem Zemanova podvodu je ticho po pěšině. Přinejmenším by bylo dobře odhalení novin prověřit, ale měl by to dělat někdo jiný než ministerstvo vnitra, které neumí počítat.
|
Zima se blíží, uvedli jsme do chodu krmítko. Každé ráno je třeba ho doplnit zobáním, napadá mě, že by bylo dobré obohatit český jazyk slovem zobivo. Může-li být krmivo, proč by nemohlo být zobivo? Ale co do jména, praví Shakespeare, zobivo nezobivo, sypeme ptákům do krmítka slunečnicová semínka. Přechováváme je v plechové krabici od sušenek. To je důležitá podrobnost: krabice se zobivem chrastí. Nora ráno leží na svém křesílku. Uslyší šramot zobiva v plechu a vyletí a běží ke dveřím na zahradu. Historicky, v šerém dávnověku jejího života, tedy přesněji loni, se v křoví vedle krmítka vyskytl kocour a Nora mu slavně prohnala perka. Už nikdy od té doby se neodvážil na pozemek vstoupil, tak důkladně mu byla perka prohnána. Nezáleží na tom. Lesk slavného dne se promítá do každičkého našeho jitra a vítězný jekot naší Nory je oslavným chorálem historického vítězství.
Mohlo by to ptáčky vylekat a odehnat od krmítka. Naštěstí se to neděje. Přitažlivá síla zobiva je silnější než strach z jekotu loňského reka.