 |
Vedle dvojice ODS, která utrpěla debakl a TOP 09, a vedle ČSSD, jíž její přirození voliči přebíhali ke komunistům a váhající voliče nedokázala k sobě přitáhnout, je třetím poraženým institut výzkumů veřejného mínění. Zvláště pak průzkumy vedené veřejnoprávní televizí a veřejným rozhlasem dosáhly chyb o řád větší než je běžně uváděná statistická chyba. Všiml si toho divák, ovšem pečlivou analýzu vypracoval matematik a demograf Michal Škop, tvůrce webu
kohovolit který, mimochodem, je velmi zajímavý.
Michal Škop zveřejnil výsledky své analýzy v blogu v rámci Aktuálně.cz. Jsou pozoruhodné. Vyplývá z nich, že obě veřejnoprávní média soustavně nadhodnocovala výsledky ve prospěch zavedených stran. Topku nadhodnocovala televize 1,4x a rozhlas 1,6. Pracovala i pro ODS, televize nadhodnotila v úhrnu 1,3x a rozhlas 1,5x. Pokud jde o opozici, kupodivu se trefovala obě média vcelku slušně, ani komunistům televize tolik neublížila, zato rozhlas je podhodnotil o 6%.Do politiky vstoupily agentury v roce 2006, kdy ze dne na den začaly zveřejňovat omračující výsledky strany Zelených, do té doby bezvýznamné straničky bez vážného vlivu. Teprve po uveřejněných dvouciferných číslech lidi začali brát Zelené vážně a zvolili tuto rozhádanou chasu do parlamentu, kde pak nadělala pěknou paseku. Takového kousku se tentokrát žádná agentra neodvážila a tak si výzkumníci aspoň masírovali vládní strany a přilepšovali jim. Má to samozřejmě důsledky pro výsledky voleb. Veřejnoprávní média dávají prostor politickým stranám podle klíče ovlivněných právě těmito výsledky. No a také volič se strachuje, aby nedal hlas do nějaké černé díry a dává přednost stranám úspěšným před neúspěšnými. Podle Michala Šdkopa by se rozhlasová i televizní rada měly touto otázkou zabývat. Totéž si myslí mediální odborník Milan Šmíd. Vážně zabývat, ale jak? Protože veřejnoprávní média jsou finančně závislá na parlamentu, přece si chlebodárce nebudou chtít rozházet, to je přece jasné!
|
Ne všechno je veselé a něco je moc smutné... Šel jsem s Norou, abych odnesl do tříděného nějaké igelity, už zvečera, bylo hodně šero. V boční ulici jsem na vozovce spatřil něco bělavého. Přijdu blíž a byl to sousedovic Mourek. Něco ho přejelo chvilku před tím, než jsem přišel, byl ještě teplý, pod tlamičkou měl loužičku krve, nejevil žádné známky života. Zazvonil jsem na sousedku a radši jsem hnal příliš zvědavou Noru pryč.
Byl to legrační kocourek, chodil s rodinkou jako pejsek, s tím rozdílem, že pejskové chodí vpředu, kdežto Morek kráčel vzadu a jistil týl. Chudák, nepojistil sám sebe a vběhnul pod auto. O všech sedm životů naráz ho auto připravilo.
|