Nicméně platí, že z žádného zjištění ani našich, ani evropských orgánů nevyplynulo nic, co by poukazovalo na nebezpečnost temelínské elektrárny. Vinou rakouského a teď i německého politického tlaku je z něho otloukánek, do kterého se každý rád opře. Jakmile se politika vetře do techniky a ekonomiky, doplatíme na to všichni. Doplatili jsme na nesmyslné experimenty se solární energetikou prudkým zvýšením ceny proudu, Němci doplácejí na nesmysly s větrnou energetikou opakovanými výpadky, doplácíme na idiotství s biopalivy. Za všemi těmi nesmysly stojí zelená ideologie, a právě ta je v pozadí mediální kampaně kolem bezobsažného a zbytečného prohlášení Evropské komise. Bohužel, obrany proti tomu není. S obrovským gustem si řežeme větev pod zadkem a pokusy Dany Drábové posadit vlak na koleje rozumu jsou bohužel házením hrachu na stěnu ideologické tuposti.
Ale proč se o tom zmiňuji. Teď, ve čtvrtek večer, jsme měli sezení a je mezi námi fotograf přírodovědec a ten se jakoby mimochodem zmínil, že ve zdejších výsypkách žijí solitérní včely. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký žertík, ale ony fakt jsou solitérní včely, které si kutají dírky a tam si dělají soukromou pidiplástvičku a soukromnicí na svém a nikdo jim nebere dílo jejich píle a neředí ho vodou a neprodává jako ryzí český med. Žijí si pro sebe v násypkách a nelibě nesou rekultivační snahy lidí, kteří nejdřív zhuntují přírodu dolováním a když pak se tam v tom zhuntovaném světě příroda vrátí, zhuntují ji rekultivací.
Takový je život. A protože je takový, zítra určitě neuvidím solitérní včelu, ale solitérní velkorypadlo.