 |
Čtyři dotační programy ostrouhají kolečka, protože se Evropské komisi nelíbí způsob, jak s evropskými penězi Česko zachází. Toto zjištění serveru Aktuálně je třeba brát na vědomí opatrně. Na dotacích vždycky někdo vydělá. Ten dotující obvykle diktuje, kdo má dotované peníze realizovat. Takže námitky mohou prostě vzniknout tak, že místo aby si na balíku dotace smlsnul kamarád s francouzsky znějícím jménem, smlsne si kamarád s českým jménem a oheň je na střeše. Nicméně je velmi pravděpodobné, že dvacet miliard visí ve vzduchu.Co dál? Jeden z významných argumentů pro vstup a poté pro setrvání v Evropské unii byly právě tyto dotace. U kdejakého prasečího chlívku je vídán plakát s hvězdičkami a textem, že bez evropských peněz by zmíněný prasečí chlívek nevznikl. Evropské peníze skutečně pomohly zřídit v naší zemi mnoho dobrého. Zároveň se ale otevřely trhy pro výrobce z původních zemí společenství – to ovšem není argument PROTI těmto dotacím. To byl racionální smysl připojení někdejších ruských kolonií k západoevropskému celku. My vám pomůžeme zbohatnout a vy se coby konzumenti zúčastníte evropské prosperity, takto lze vyjádřit princip, racionální jádro celé věci.
V praxi ale vše nakonec vypadá jinak. Evropské peníze saje někdo jiný, než vypadala původní představa. Místní obyvatel pak z toho všeho nic nemá, jen smršť omezení, restrikcí a nařízení, jež vedou k zdražování a znepříjemňování života. Kotrmelec s biopalivy je toho jasným příkladem. Francie je jeden z dvou tažných... zvířat evropské káry. Bez tlaku z Bruselu bychom nikdy na nesmysl s biopalivy nepřistoupili. A teď najednou se ukazuje to, co soudný člověk věděl vždycky, že je celý projekt škodlivý a ekonomicky i ekologicky nesmyslný. Toto zjištění je hodně hluboký zásek do trámku podpírajícího důvěru v evropské instituce.
No a když i ty peníze dojdou... může se stát a trámek rupne.
|
Jdeme s Norou, ona odběhne od cesty a na cosi doráží. Nejdřív mě napadlo, že je to myš, onehdy jednu chytila. Dívám se pozorněji, koukám, že je to nějaký list, mělo to podzimní barvu. Onehdy jsem se vracel autem domů, zvedl se prudký vítr a z lesa se linula chumelenice žlutých a hnědých listů. Napadlo mě, že je to jeden z nich a nějak vyvolal nelibost Naší nory. Od psa se nedá žádat, aby miloval každý list spadlý na zem.
Jenže on to nebyl list, byla to veverka. Seděla na úpatí stromu a civěla na psa a pes civěl na ni. Civění jsem přerušil a veverka vylezla na strom. Od té chvíle svět zase šel správným směrem: veverka na stromě, pes pod stromem, tak to má být.
Dnešní ranní příhoda má daleko k neobyčejnosti. Leda to, že po hodině a půl procházky jsme došli na Myší louku, kde se ukázalo, že Nora je naprosto nevyběhaná a potřebuje pohyb. Házel jsem jí tedy Huhuláka. Výsledek?
Nora nadále nevyběhaná, já dokonale vyházený.
|