Krutý je pohled na realitu
Je to skvělý nápad, byť vůbec ne nový, známkovat konkurenční politickou stranu za výkony. K tomu se rozhodlo vedení ODS v naději, že tímto propagačním tahem strana vyhraje volby do krajských zastupitelstev. Oznámila to na tiskové konferenci, kde zároveň zkritizovala ČSSD za to, že zatahuje celostátní témata do krajské politiky. Celostátní témata, především tedy církevní restituce.

Právem to ODS kritizuje, protože se dá předpokládat, že právě toto téma bude ta banánová slupka, po které ODS uklouzne, zrovna když půjde roznášet vysvědčení pro oranžové hejtmany. ČSSD musí mít nějakého chytrého stratéga, ledaže má tak stupidního protivníka. Rath s krabicí milionů pod paží je minulost, teď je tu pařát chamtivého preláta jako téma, o kterém se mluví. A čím víc preláti pohoršeně povykují, korunu tomu nasadil kardinál Vlk přirovnáním ke Stalinovi a Hitlerovi, tím silnější je to téma. Kardinál Vlk by si měl uvědomit, že pro dnešního voliče je Stalin a Hitler kapitola z učebnice dějepisu, kdežto peněženka je krutá realita všedního dne. Vítězná bitva v prvním kole schvalování církevních restitucí, to bylo Pyrrhovo vítězství ODS. Modří vy se měli modlit, aby nedali dohromady stojedničkovou většinu, až se bude zákon odmítnutý senátem projednávat znovu. Ale to je poznámka člověka, který se na to dívá zvenčí, nemá na věci žádný osobní zájem a není součástí žádné finanční skupiny, která na církevních restitucích vydělá. A že ten, kdo vydělá, nebude „církev“ jako taková, nýbrž vlčáci bez ohledu na stranickou barvu, o tom může pochybovat jen Petr Nečas.

Dvě píčoviny
Debata o Pussy riots a jejich odsouzení neutuchá a přibývá těch, kdo se chtějí vyjádřit. Nějaký analytik by měl udělat rozbor politických profilů těch, kdo v této věci podporují moskevský režim. Odhadem bych řekl, že je to „čornaja sotňa“ bez ohledu na barvu rozevlátého praporu nad hlavou.

Ještě ale připojím, že ony vlastně režimy jsou v mnohém podobné. Ten moskevský udělal úplně zbytečně kauzu a mezinárodní skandál z věci, kterou lze bez uzardění s ohledem na podstatu označit za píčovinu. Ale demokratický svět má taky svoji „pussyriotskou kauzu“, a to případ Juliana Assange. Je natolik vyměklý a neschopný se bránit, že nedokáže Assange popadnout za flígr a potrestat za vyzrazování státních tajemství. Tak si na něho vymyslí jakési znásilnění a teď ho obléhá po ambasádách. Což je stejně, v pravém slova smyslu, jako Pussi riots – píčovina.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Lovecké úspěchy
V minulém týdnu Nora zaznamenala dva sestřely. Dostala jednoho bojového motýla, běláska – sestřel se počítá, protože na to byl svědek, totiž já. Nešlo o žádné eso, asi to byl začátečník, protože když na něho Nora vystartovala, nešel do vyšší letové hladiny a dokonce ani neměnil azimut a spoléhal na rychlost svého stroje. Minimálně manévroval a to stačilo k zmaření dvou útoků, ale ten třetí by konečný. Ten druhé sestřel, to není nic k chlubení, šlo o můru a mise byla denní.

Zato ale Nora ulovila myš! Byl to zase lov styl Pérák, tedy ze stoje hup čtyřma odpérovanýma nohama najednou. Na to jsou dokonce dva svědci, Ljuba a já. Stalo se to na kraji lesa u Myší louky, která je už potřetí přeoraná a převláčená a převálcovaná. S ohledem na počet obyvatelstva musely to být učiněné Drážďany. Onehdy – po prvním orání – jsem jednu myšku zahlédl – stačila si vykutat novou dírku z boku té první brázdy. To je jako kdyby si někdo na okraji vybombardovaných Drážďan postavil pěknou vilku. Jakpak asi ta myška dopadla? Asi hůř než ta, kterou chytla Nora. Tu jsme vysvobodili a ona utekla do lesa a Nora dostala náhradu v podobě tří pamlsků frolíků.