To je tedy faktické pozadí politického zápasu o monumentální korupční kotel, jímž je Dopravní podnik. Svoboda však nevzdal zápas o Dopravní podnik a na úterním zasedání rady hlavního města navrhne zúžení dozorčí rady DP – tedy orgánu, který nepohodlného ředitele nechal vyhodit.
Opět se omlouvám mimopražským čtenářům, nicméně nadále trvám na tom, že pražská situace není jen lokální situace. Kdyby měla mafie nadále mít prim a v hlavním městě by hrály hlavní roli figury typu Béma a Vodrážky a Grosse a Tvrdíka a Březiny, mělo by to zdrcující dopad na celospolečenské klima. Opravdu došlo k propojení politických špiček s mafiózní odnoží byznysu. Očištění nepřinese „změna systému“ - k demokratickému systému založenému na politických stranách se nikdy v dějinách nevytvořila ani uspokojivá alternativa. Naděje je pouze na politických stranách jako takových, zejména na těch klíčových, jmenuje občanské demokraty, sociální demokraty, lidovce a TOP 09. Ty musí podniknout uvnitř svých struktur systémové kroky, aby odtrhly takzvané kmotry od prsu. To co koná pražský primátor Svoboda je součást takového zápasu a takového procesu a proto by mu měl přát úspěch i občan obce nejvzdálenější od metropole.
Vlk ve šlépějích... čeho?
V rozhovoru s Týdnem prohlásil kardinál Vlk, že „sociální demokraté jsou zcela v linii nacistické propagandy, potažmo komunistické propagandy“ - ve věci tzv. církevních restitucí, tedy v tom bodu, že chtějí křivdu napravit jinak, než Nečas a Kalousek, totiž penězi na ruku. Věk by měl přinášet moudrost, a moudrost velí, že takto paušální přirovnávání k nejkrvavějším režimům lidských dějin je dětinství. Sociální demokracie zcela prostě odmítá vyplácení historické křivdy na ruku, v čemž se shoduje podle odhadů s 80 procenty obyvatelstva. Na tom není nic ani nacistického, ani komunistického. Nechutný výrok kardinála Vlka naznačující prelátskou chamtivost potvrzuje, že ten plakát s napřaženou rukou je velmi výstižný.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Když bylo vše hotovo, přišel mlok a do jednoho z domečků zalezl, viz šipku, určovat kdo je moje vnučka a kdo mlok snad netřeba. Vyfotil jsem ho mobilem, proto ta chvála. Dominka je na fotce trochu tuhá – ona byla vyděšená, já zrovna stál zády opodál a sbíral jsem klacky na svodidla, když za mnou přiběhla se sdělením, že „u domečků je strašnej ještěr“. Trochu ji uklidnilo moje sdělení, že mlok je kamarád trpaslíků, jako je Nora naše kamarádka. Nejsem si ale jistý, ž eji to úplně přesvědčilo. Málo platné, ještěr je ještěr... a spolu se mnou pozorovala pobíhající holčičky. Ani nedutala. Věděla, že čím déle v úkrytu vydržíme, tím déle budeme z bezprostředního dosahu jejich jekotu. A to za chvilku předpisového ležení přece stojí, to musíte uznat.
A Nora? Ve věci ještěrů zachovala politiku nezúčastněnosti. Psí bůh ví, co se dá od něčeho se žlutými fleky na zádech čekat.