Tedy, ne mimo opravdu jakoukoli racionalitu: Demagogie o darování peněz církvím bude u většinového voliče sociální demokracie fungovat. Ale ne na Zlínsku a ne na Vysočině, to je ta politická racionalita. Proto se předáci v těchto dvou krajích postavili na zadní a linii své partaje odmítli.
V podstatě má celá ta kauza několik rovin. Prvotní je rovina finanční. Kdo na takzvaném napravení křivd vydělá? Uvedou se do pohybu masy majetků a to by v tom byl čert, aby něco nezůstalo za nehtem. A když jde o stát, miliarda je základní měnová jednotka. Pak je zde politický kapitál. Nečasova vláda, která přišla se zvyšováním daní včetně zavedení daně milionářské, se potřebuje deklarovat jako vláda pravicová - třebaže dnes už opravdu nikdo nemůže seriózně definovat, co ten pojem znamená. Nicméně odvolání na jakousi spravedlnost a nápravu křivd se do vágního konceptu pravicovosti hodí. Socialisty samozřejmě zlobí, že na rozdělování majetku nebudou mít podíl, a proto vymysleli protitrik. Církevní majetky budou zahrnuty do spojeného čehosi a to bude generovat zisk. Ten půjde ve prospěch církví. To je ten koncept, nikoli scénář k nějaké černé grotesce. Je to míněno vážně, v naději, že levicový senát zastaví pravicovou senoseč a nastane příležitost k senoseči levicové.
Tohle ovšem jsou širší rozměry celé věci. Užší rozměr cítili lokální politici. Na Zlínsku a na Vysočině věděli, že u tamních lidí by tenhle postoj neprošel a oni sami by na to doplatili. Takže byli proti. Byl to racionální postoj - do včerejška, kdy dostali befél z Lidového domu, stáhli ocasy a zařadili se zpět do šiku socialistických demagogů. Uvidíme, kolik hlasů jim tento názorový kotrmelec vezme. Nebo přinese, volič je tvor nevyzpytatelný.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Tu prostřední část zákona se nám zatím daří dodržovat velmi dobře. Pravda, jsme tu od pondělka od večera, ale zdá se, že tohle nám půjde velmi dobře. I s těmi večery jsme se zatím vyrovnali. První jsme prožili na trajektu, včera jsme bli na výletě – navštívili jsme západní část ostrova, před dvěma lety tam hodně hořelo, a je úžasné, jak se příroda dokáže vzpamatovat, když jí do toho nikdo nemluví.
S těmi rány je to horší. Z brzkého ranního vstávání se včera vyklubala půl devátá. Tenhle záznam píšu v půl osmé, ani to není nic, co by si zasloužilo zápis do zlaté knihy brzkého vstávání. Je po slunovratu, sluníčko nám jde každý den kousek naproti, ale co je to platné, tady se tak skvěle spí...
Jedno je jisté. Hodně rzy budeme vstávat příští pondělí.
To proto, že pojedeme domů. Zatím tedy půjdeme do vstávacího kompromisu.
Jo a kdybyste chtěli vidět nějaké fotky, mám je na digineffím Facebooku.