Konflikt ministra Kalouska s policejním prezidentem Lessym je alarmující. Kalousek zjevně překročil všechny meze doposud stanovené, ve svém pokusu smáznout policejní vyšetřování nákupu čtyř transportních letadel pro naši armádu. Zatím žádný politik nepředvedl to co on. Pokusil se přesvědčit veřejnost, že zmíněná letadla jsou naprostý unikát a že není v lidské moci stanovit cenu takového unikátu. Lessy zřejmě udělal chybu, když ho obvinil z telefonického ovlivňování. Kalousek mu zřejmě, podle veřejně přístupných zdrojů, telefonoval těsně poté, co premiér Nečas členům své vlády telefonování policistům zakázal pod hrozbou vyhazovu. Jenže Petr Nečas není člověk, od kterého bychom mohli čekat, že si bude za svým slovem stát. Takže se otevřela doslova bojová hra, v mezičase před podzimními volbami, které sice nejsou tak důležité jako volby parlamentní, nicméně důležité přece jsou.
Ve sporu který se otevřel možná i v důsledku nešikovnosti aktérů teď jde o zásadní problém, o nezávislost policie jako složky UVNITŘ výkonné moci. Na tuto nezávislost bohužel zaútočil sám Nečas, když v hnutí mysli odsoudil jakési spiknutí plukovníků. Z pohledu zevnitř politického akvária zřejmě nedokáže posoudit míru nedůvěry vůči čistotě počínání jeho společenského stavu, tedy politiků. Bylo příliš mnoho Řebíčků a Grossů a Tvrdíků, příliš mnoho milionářů stejně náhlých jako záhadných, aby občan byl schopen slepě věřit slovu svého premiéra. Teď se premiér a nejvýznamnější ministr obracejí v otevřeném střetu vůči policii, která se snaží rozkrýt pozadí vrcholně podezřelé vojenské zakázky.
Pokud by to Lessy potažmo policie měl prohrát, mělo by to obdobný dopad, jaký by mělo nevydání Parkanové: totální propad důvěry.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Sešli jsme se v pořádku, jenže se ukázalo, že jsem hrubě podcenil nebo přecenil temperaturu, zkrátka, špatně jsem se oblékl, vyrazil jsem na společnou procházku jen v košili. Takže jsme se dohodli, že oni půjdou pomaličku Březovskou ulicí a já se vrátím domů pro něco teplého na sebe a půjdeme pak do lesa z opačné strany než od Myší louky. A Nora?
Té nastala ta krušná volba. Má zůstat s Fanánkem, nebo má jít se mnou?
Strnula uprostřed ulice a nevěděla, kam jít. Fanánek, statnější a flekatější než kdy jindy, kroužil po louce. No a já mizel za rohem.
Dopadlo to dobře, ze všech hledisek. Nora volila mne a dostala za to několik frolíků, těch dobrých ňamítek. Vrátili jsme se k Fanánkovi, já už v mikině a pejskařské vestě – s kapsou plnou dalších frolíků.
A že jsme nakonec zmokli, to bylo na vyvážení dobrého a nedobrého. Příběhy s absolutním happy endem nejsou pravděpodobné.