 |
Zatímco se hrál fotbal, na politickém hřišti se hrálo o to, kdo bude těžit ze současných politických afér. V situaci, jaká je momentálně to vypadá, že paradoxně boduje sociální demokracie.Ta se načapaného Ratha zřekla bez mžiku váhání. Nechal se chytit a je to mrtvý muž, stejně by jednala Cosa Nostra nebo Yakuza. Slogan zněl – důvěřujeme naší policii, má důvody a má důkazy, nechť tedy jedná.
Načež přišla další rána a jde o Parkanovou. Načež Sobotka boduje – na pozadí úporného noje před „policejními plukovníky“ ochránit. Sobotka dobře ví, což kupodivu premiér a jeho ministr financí nepochopili, že veřejnost nyní věří víc těm plukovníkům od policie než jim. Do ohýnku ještě fouká maskot mrtvých VV Radek John, když poukazuje na to, že policii uvolnili ruce véčkaři. Je to možné, ale pro další vývoj nepodstatné. Véčka jsou mrtva a teď jde o to, jak dopadnou podzimní volby do krajů.
Bláboly o policejních plukovnících a o honech na čarodějnice ODS a TOP 09 si mydlí cestu k prohře a přinejmenším k minimalizaci zisku, který se nabízel na zlatém talíři, když se Rath nechal chytit, zaslepený vidinou beztrestnosti. Je to šachová hra. Sobotka bez mžiku oka obětoval Ratha a teď se ukázalo, že získává výhodu proti Nečasovi a Kalouskovi. Ano, srovnání kulhá.
V šachové hře, když se to tak vyvrbí, padají hlavy králům. Ale nikdy ne šachistům, to je ten rozdíl.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
|
Instalujeme výstavu, to musím dodat, aby informace byla úplná. Všech 14 účastníků namibijské fotoexpedice vybralo své práce, každý v počtu tří kusů, a co tyto řádky píši v pátek ráno veze Franta Mazáč z Rayfilmu kopec fotek autem do Dolních Břežan až z Opavy, tam Rayfilm sídlí. Výstava bude v Galerii Jacques, to je v té nové zástavbě v Břežanech, hned u umělého jezírka, nedaleko MiniTesca. Je to docela drsný úkol, vybrat tři fotky... když vezmeme v úvahu, že na takové fotoexpedici obvykle nafotíte 500 fotek denně a byli jsme tam dva týdny. Kdepak jsou časy kinofilmu! To se to jinak fotilo, povzdechne staromilec a zvedne varovně prst, že se tenkrát fotilo uvážlivěji než dneska. Jenže kinofilm, to byl v tomhle směru taky pokrok vůči svitkovému filmu s jeho dvanácti políčky na svitek a svitkový film byl pokrok proti skleněným deskám a ty měly taky svůj vývoj... Zkrátka, tyhle úvahy dlužno ponechat koňovi s jeho větší hlavou. Můj byl problém vybrat fotky na výstavu – do širšího výběru každý poslal deset a na mně bylo udělat definitivu. Tak, aby se fotky námětově nedublovaly (jen to zkuste – deset lidí na poušti, fotí poušť a aby se fotky nedublovaly) a aby tam v tom výběru bylo všechno – nějaká poušť tam být musí, když Namibie je prakticky jenom poušť nebo skoro jenom... Zkrátka, výběr jsem udělal a dneska instalujeme a pak už můžete fotky vidět v Galerii Jacques – po celé léto.