O stávce
Nad některými nápady je dlužno vrtět hlavou. Odboráři se teď hněvají nad chystanou novelou, která by měla upravovat zákony týkající se stávek. V jednom momentě se hněvají zcela právem. Že by měli nahlásit pět dní předem jmenný seznam účastníků stávky?
Spíš by měl vzniknout zákon, který by stanovil, kdo je autor zákona. Když napíšu knížku, jsem na ní podepsaný. Když bude hovadská, koho by zajímalo autorství, stačí mu pohled na titulní list. Návrhy zákonů autora nemají. Návrhy zákonů, které sypou milióny do kapes kamarádů kamarádů, ani zákony typu „pět dní předem jmenný seznam“.
To si představuju, že by za dob Gorbačovovy perestrojky naše politbyro Komunistické strany rozhodlo, že soudruzi dělníci budou mít právo na stávku, příslušný zákon by jistě také obsahoval podmínku jmenného seznamu pět dní dopředu.
No, jelikož to byla komunistická diktatura, tak šest dní dopředu.
Závěrem povzdech – proč tak často musíme mít pocit, že se ti lidé zbláznili?
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Na vině jsou ty úzké cestičky v obilí. Funguje tak, že pánové od obilí zaorají i polní cestu a osijou zoranou plochu. Lidi si dělají novou cestu, tedy, oni obnovují tu starou, ale ta je nejdřív užší než byla ta stará. Postupně ji rozšiřují a když už je to skoro jako dřív, pánové od obilí ten porost zaorají a jdou si pro dotace. Říká se tomu zemědělství volného trhu.
No a zpátky k věci, Nora za mnou, já jdu po cestičce, ona zahlédne bojového motýl, vyrazí a vezme to ne těsně kolem mne, ale mezi nohama. No a já když jdu tak nedávám nohy od sebe jako když děti skáčou panáka, a ona není list papíru, který by proklouzl!
Rána to byla náramná a otřes šel až do kříže, takže mi ten hodnej pejsek takzvaně udělal záda.
A navíc toho motýla nelapnul, ostatně jako ho nikdy nelapnul..