Zrušené tří ministerstev navrhované premiérem Nečasem by mohl být dobrý nápad, pokud opravdu povede k větší efektivnosti a menším výdajům. S ohledem na zkušenosti se státními reorganizacemi to vypadá podobně jako pokusy dokázat, že neutrina létají rychleji než světlo. Fyzikální zákony prostě platí a Parkinsonovy zákony mezi ně patří.
Myšlence předčasných voleb se nyní prakticky nikdo nebrání kromě firmy Bárta, která si zahrála na položení vlády. Dokonce i Bártův protektor Klaus podpořil myšlenku letních předčasných voleb, přestože sama ústava mu dává možnosti k protahování agonie... ne do nekonečna, ale do vlastního prezidentského konce.
O následcích předčasných voleb se sotva kdo odváží vážně spekulovat. Pravděpodobně by je vyhráli sociální demokraté, ale zase pravděpodobně by nezískali ficovskou většinu v parlamentě. Bohumil Sobotka sice zveřejňuje srdnatá prohlášení, avšak neodhodlal se k tomu, co by se dalo logicky čekat v době, kdy – jak to vypadá, vládní Titanik jde ke dnu: místo nadávek „veverkám“ by měl přijít s jasným a přijatelným projektem toho, co jeho strana chce dělat. Otázka principiální, s kým chce jít do koalice a za jakých podmínek? S komunisty, kteří v této krizové době nejsou vůbec slyšet? Chtějí nalákat TOP 09 anebo nabídnout velkou koalici „národní záchrany“, což by bylo možná ještě komičtější řešení, než Johnova demise do šuplíku? Sobotka má přes Velikonoce o čem přemýšlet, protože až se vrátí z pomlázky, asi by se měl konkrétně a jasně vyjádřit k budoucnosti, místo aby se trapně podílel na posměchu hlupácké partě, která je pro nás posměváčky bohužel až příliš snadným terčem.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Zasekl se mi na bundě zip. Zasekl se tak, že se rozjel a uprostřed hrudi mi zůstal vězet jezdec zipu. Vězte, že motocyklistická bunda má ochranné pláty na ramenou a na loktech. Nedají se v ní ruce zvednout nad určitou úroveň. Jak tedy ji svléknu? Na metodu „jeden rukáv, pak druhý rukáv“ jsem mohl zapomenout. Spoléhal jsem na to, že se z ní nějak vytřepu. Nepodařilo se. Pak mě napadlo, že bych z ní mohl vystoupit jaksi jako ze sukně, že bych si sklepával dolů , protože ruce svou konstrukcí směřují dolů a vylézal bych tedy po směru. Dosáhl jsem toho že bunda klesla a obemkla mě kolem zápěstí a přitiskla mi ruce k tělu.
Později, když bylo po všem, jsem to Ljubě vyprávěl.
“Zkrátka,“ pravila a měla ve tváři ten zvláštní výraz, jaký ženy někdy mívají, „jsi na sobě měl svěrací kazajku.“