Hlas volajícího na poušti
Prezident Václav Klaus vetoval zákon o podporovaných zdrojích energie a vrátil hop k novému projednání sněmovně. Dá se čekat, že lobbistické tlaky zesílí a škodlivý zákon projde, podobně jako prošel zdrcující zákon o podpoře fotovoltaických elektráren. Veřejnost by si měla uvědomit, že efekty obdobných zákonů jsou v zásadě dva. Především je to zdražení energií, přičemž zdražení energií se posléze promítne do zdražení výroby čehokoli. Nejde tedy zdaleka jenom o to, že zaplatíme vyšší účet za vlastní spotřebu elektřiny. Zaplatíme to při nákupu jakéhokoli produktu, jelikož sotva existuje na trhu něco, co nepotřebuje ke svému vzniku elektřinu. No a druhý efekt je zvýšení zisků těch, kdo se takzvanou úspornou technologií zabývají. Opět, příklad dotací na fotovoltaiku je toho příkladem. Šlo o loupež za bílého dne, kdy zmíněný zákon protlačili poslanci, kteří v daném oboru přímo či nepřímo podnikali. Nový zákon zařadil i biometan mezi podporované energetické zdroje. Biometan je podporovaný pouze ve Velké Británii, nikde jinde v Unii není. Však také tato metoda v Británii vznikla. Zpravodaj zemědělského výboru František Dědič si v rozhovoru s ČTK liboval, že „máme šanci být druzí v Evropě v efektivním podporování výroby teplaz obnovitelných zdrojů „. Je to šance, kterou zaplatíme a někdo na ní vydělá. Náklady spojené s podporou by Energetický regulační úřad zahrnul do ceny za přenos a distribuci elektřiny. Tedy, zahrne... protože Klausovo veto jistě bude přehlasováno. Finanční zájmy jednotlivců převáží hlas rozumu, který jasně dovozuje, že dokud nebude ekonomicky přijatelně vyřešen technický problém skladování vyrobené elektrické energie jsou takzvané obnovitelné zdroje jedním dílem v říši iluzí, druhým dílem v říši dotovaného kšeftu. Pokud by skladování bylo vyřešeno, žádných dotací nebude třeba, protože v tom okamžení to bude všestranně výhodné řešení a fotovoltaika a větrník bude na každé druhé střeše, i na mé. Bez dotací, protože to bude výhodné.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Pat a Patašon
Dokonce dvakrát jsme s Norou potkali v lese dva psy. Jeden velký, hnědý, něco mezi vlčákem a leonbergrem, druhý maličký, bílý, chlupatý. Dojemná dvojice: zřejmě se ztratili, možná každý nezávisle, dali se dohromady a teď putují světem.

Nora se jich polekala, tedy hlavně toho velkého. Dala se na útěk, pronásledoval ji, ovšem ji b měl šanci chytit leda chrt. Píšu tohle večer a myslím na ně, hladové, jak se někde v závětří choulí a snaží se ohřát jeden od druhého. To je ten skutečný psí život.

Pokud je najde jejich pán, oklepou se a budou se snažit zdrhnout znovu. Protože ve vzpomínce jim zůstane jen vize náramného dobrodružství. V něm bude jako jedna kapitola i pronásledovánní té hubené feny s hnědýma ušima.