Fico vyhrál, to je Mene tekel
Vítězství Ficovy strany směr je na Slovensku doslova drtivé. Nabízí se srovnání s převahou Mečiarovy partaje, ovšem srovnání kulhá. Mečiarovy hvězdné hodiny zářily v době vrcholícího nacionalismu,kdy Slováci uvěřili, že pod ochranou silného Vlada jim bude v samostatném státě lépe. Robert Fico operuje v jiném politickém prostředí. Slovensko je standardní demokracie a Fico nemá žádnou aureolu „otce zakladatele“.
Pravicové strany očividně propadly. Je víc než dobře, že totálně propadl Slota – je to obdoba propadu hanby naší politiky Sládka. První analýzy výsledků voleb se zaměřují na vnitřní rozpory na pravém křídle. Slovenské volby nás zajímají z mnoha důvodů, ovšem i s ohledem na vnitřní politiku. Lze z nich něco odvodit pro naše poměry?
Na liberální straně politického spektra je u nás situace přehlednější. Mezi ODS a TOP 09 existuje soupeření nepřesahující meze slušnosti. Přítomnost Bártova soukromého podniku ve vládě je samozřejmě anomálie zaviněná tím, že se lidi víc dívají na televizi, než aby přemýšleli. Ostatně, slovenští voliči si zavařili na něco podobného, když podpořili „Obyčejné lidi“. Ona je „Věc veřejná“ stejná filce, jako „Obyčejní lidé“. Nejsou žádné věci veřejné, nejsou žádní obyčejní lidé, stejně jako nejsou žádné biopotraviny a alternativní energetické zdroje.
Takže, naše situace je přece jenom hodně jiná. Určité „Mene tekel“ by ti naši takzvaně pravicová politici měli ze slovenských voleb přece jen číst. A nejen oni. Slovenské volby jsou první poté, co se objevily zásadní problémy v chodu evropského stroje. Ty určitě nejsou rozhodující pro průběh a výsledky evropských voleb, ale vliv měly.
Fico jedno je ale jisté. nabídl voličům naději a víc než jeden volič ze dvou mu uvěřil. Přejme Slovákům to nejlepší.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Jako pytlem brambor
Nejsem tintítko a do dvaceti kil, kolik váží Nora, mám hodně daleko. O to více je udivující snadnost, s jakou mě Nora srazila k zemi, když utíkala za dvojicí irských setrů v naději, že s nimi bude hrát na honěnou. Když člověk leží v blátě, táhnou se mu hlavou myšlenky - jak se tam dostal?
Analyzujete situaci. Nora mi neskočila na záda, to bych asi ustál. Jen se o mne tak šmrncla, ani jsem to pořádně necítil. Takové to maličké ťuknutí a velikán byl na zemi. Zřejmě jsem udělal úkrok, přenesl váhu a vektor jednoho pohybu se potkal s jiným vektorem a jedna síla byla tam a druhá onde... Je to prostě fyzika.
Myslíte, že se zarazila, otočila, že se starala o mne, jak tam ležím a že by štěkla něco jako omluvu?
Ne. Nemyslíte si to.
Vždyť Noru už z mého vyprávění dobře znáte.