Katastrofa Concordie
Filmový průmysl se zasloužil o naši otrlost vůči katastrofám. Viděli jsme už tolik zániků celých planet, vyhubení obyvatelstva Země, doby ledové nastoupivší po otočení vypínače, viděli jsme megaepidemie a panprůsery, až jsme podlehli dojmu, že z kina jsme na všechno připraveni.
A najednou se to šmrdolí loď, není to korveta, není to pirátský škuner, je to vymazlené plovoucí město zaměřené na komfort, šine si to nikoli kolem somálského pobřeží zamořeného piráty, nikoli někde v končinách kolem Tramtárie, ale šine si to kolem italského pobřeží a najednou je z toho tragicky groteskní Titanik. Tragický proto, že tam zahynuli lidé, ovšem groteskní proto, že se to všechno odehrálo v jakési komické rovině. Ta komická rovina jde do takových důsledků, že snad kapitán měl prchat v taxíku volaje "jděte mi s tím k šípku", v drsnější podobě. Je to k neuvěření. Obrovitá loď s počtem pasažérů odpovídajícím počtem obyvatel městysu nebo městečka – kdybychom spojili Zvoli, kde bydlím, se sousedním Ohrobcem a Dolními Břežanami, vešli bychom se na Concordii v pohodlí. A najednou taková patálie.
Zdá se, že kapitán je kretén.
A teď si představte, že jsme všichni na nějaké lodi. Narodili jsme se na ní. Najednou se něco děje, zvedá se pokřik, a vida, kapitán je kretén.
Kdo z nás, občanů, má ten pocit, ať zvedne ruku.
Bože můj, to bude les!
PSÍ PŘÍHODY:
Zasněžilo
Píšu ráno, ještě před procházkou s Norou. Z okna vidím venku sníh. Žádná tlustá vrstva, na Aljašce prý mají osm metrů, můj ty bože, i těch osmdesát centimetrů by dokázalo zamotat hlavu! A včera? Ráno překrásné sluníčko, ostré, nekompromisní – mohly se pořádat závody ve vrhání stínů. Jestlipak si je Nora vědomá, že vrhá stín? Snažil jsem se ty naše stíny nějak uspořádat, aby vyšly dobře na fotce. Velmi snaživě a důsledně moje snahy hatila. Když už jsem skoro tiskl spoušť, přešla tak, aby se stíny popletly. Nicméně to asi nebyl důkaz toho, že vnímá stíny, Je to jen projev pejskovské všetečnosti. V té souvislosti mě napadá – je snad opak všetečnosti netečnost? O tom budu přemýšlet, až s Norou vyrazím do bílého prostoru. Obávám se ale, že ty úvahy budou asi tak plodné, jako snaha o uspořádání závodů ve vrhání stínů.
Kdo vede?
DIGINEFF na Facebooku