Ukázka politické slabomyslnosti
Odborníci spekulují, co tím Věci veřejné zamýšlely, když znovu otevřely koaličně dohodnutou kauzu církevních restitucí. Aby se o nich psalo v novinách? Na to mohli předáci této strany jít i jinak, mohli si sundat kalhoty a připojit se k recesistům, který v podvlékačkách jezdili v metru. Taky se o nich psalo v novinách.
Nahráli totiž na smeč Petrovi Nečasovi. Ten má nyní lepší pozici než kdykoli v minulosti. Na vnitropolitické scéně vyhrál neobyčejně složitý a důležitý zápas o profilaci pražské politiky. Na širším poli mu přitakává obecná politická i ekonomická situace. Teď opravdu nastal čas jít k pumpám, jak o tom kdysi hovořil Miloš Zeman. To, o co ODS odjakživa usilovala se ukazuje jako nezbytnost. Za této situace se veverky rozhodly se zviditelňovat. Jejich hrozba rozbití koalice by musela být přesvědčivá a to rozhodně není. Nevěrohodnost má dva hlavní důvody. Jednak je to Nečasova pozice, jak popsáno výše, jednak je to nulová politická podpora veverek. Dnes už nereprezentují prakticky nikoho. Šikovný reklamní trik s televizním maskotem se povedl, ale tím to skončilo. Jestliže vyletí z vlády, je s nimi definitivně konec. Mohou do příštích voleb trapně kverulovat ve sněmovně, ale tím to zvadne. Kverulační náruživost jejich jednotlivých poslanců bude snadno zkorumpovatelná. Trapný omyl části voličstva vyústí do trapného propadu. Takže dnes se nehraje o osud vlády. Bude to jen další kapitola komedie, která už ani k smíchu není.
|
|
JAK ŽIVOT JDE: Zpátky z cest
Přelom roku zastihl mne a moji ženu Ljubu Krbovou v Indii, v posvátném městě Varanasi. Redaktor Neviditelného psa Jirka Wagner byl jeden z prvních, komu jsem v pondělí večer volal, sotva letadlo zastavilo na ruzyňském letišti.
„A byl nějaký Podger?“ zněla první otázka.
Podger, to je ve slovníku Psa případně Hyeny synonymum pro potřeštěné zmatkářství. Mám k podgerismu sklony, netajím se jím a obvykle po návratu z cest tu dávám k lepšímu půl tuctu podgerských historek. Tentokrát nebude nic takového. Pravda, byly situace napínavé, třeba hned z kraje, když Delhi nepřijímalo a po hodinovém kroužení nás odklonili do Ahmadabadu, ono je to daleko bratru devět set kilometrů, asi jako kdyby vás místo do Prahy posadili do Paříže. Což by nemuselo být tak špatné, až na to, že nás čekal spoj Delhi – Varanasi a to letadlo lítá jen jednou denně, aj vaj, to bylo napínavé, těch osm hodin zpoždění, to pobíhání po letišti, které má rozlohu jako Vvysočany. To ovšem nebyl podgerismuis, to byl důsledek indického špecifiká, kterému máme sklony říkat zcela prostě bordel. Psal jsem si dokonce deník a zrediguju ho a opatřím obrázky a vyvěsím na internetu. Zatím vám tlumočím Šivovo požehnání.
Jo a Noře se daří dobře, byla celou tu dobu u Anny Marie - a kupodivu nás vítala, oni pejskové po návratu dávají najevo, že jste je urazili tím, že jste si dovolili odjet. To se tentokrát nekonalo, Nora vítala a byla hodná, takže jsme ji nemuseli strašit vyprávěním, jak se mají pejskové v Indii.