Absurdní ironie
Je to absurdní ironie, že zrovna tuhle v sobotu zemřel zřejmě největší současný politický padouch, hlava autenticky komunistického režimu v severní Koreji, masový mučitel a vrah Kim Čong-il. Na jeho místě přijde jeho synek, vystudovaný na západních univerzitách. Z toho nelze usuzovat, že přijde k rozumu a přivede zděděnou zemi do sféry – jak to nazvat?
Čína vytvořila něco, co vnímáme jako fakt, ale těžko popisujeme. Je to komunistická totalita, navíc totalita koloniálního střihu, přepadla a anektovala nezávislý Tibet. Dokázala ale adaptovat prvky svobodné ekonomiky a k úžasu okolního světa a dosti nepochopitelně to tam takto funguje. O něčem podobném nemohou v severní Koreji ani snít. Poblíž demilitarizované zóny je sice několik otrockých enkláv, kde se jakoby západně cosi vyrábí, ale na chod země to má malý vliv. Jestli je na světě opovrženíhodná figura, která více utlačovala základní lidská práva, pak je to zmetek, který v sobotu vypustil duši, Kim Čong-il.
Při té příležitosti je dobře připomenout, že i naši komunisté ukázali o tomto víkendu svoji tvář. Oficiálně ne, potivě hrají roli udržovatelů ohně. Ale jejich divoká odnož, zvláště pak mládežnická odnož okázale slavila Havlovo úmrtí.
Není to argument pro zákaz. Na ten je pozdě a zasloužil se o to do značné míry právě zesnulý Václav Havel. V době svého největšího vlivu by stačilo jeho lusknutí prsty, řečeno obrazně, a firma „komunistický“ by šla tam, kam v sobotu odešel Kim Čong-il. Totiž k čertu. Nestalo se tak a komunistická mládež se teď raduje, že jejich Bilak a jejich Hoffman žijí, kdežto Havel umřel. I to patří ke koloritu dnešních dnů. PSÍ PŘÍHODY: Opatrnost
Nora je opatrná a ne všemu a ne každému důvěřuje. Za krajně podezřelé jevy pokládá maminky s kočárky a holčičky se školní taškou na zádech. Velmi ji poděsil pán, který seděl na pařezu a jedl svačinu. No a včera mě navštívil pán, který napadal na nohu! To byl pro Noru děs běs.

K opatrnosti ji ale nemusí vést jenom podivnost typu „taška na zádech“. Včera jme při návratu z procházky potkali paní ze sousedství a její fenku Jersey, doufám, že se její jméno „džersina“ takhle píše. Obě se spatřily, a obě zalehly a pozorovaly se. Ze vzdálenosti jednoho sta metrů. Přitom se obě znají, potkaly se, hrály si spolu.

Ale ono to asi bylo tak, že obě naráz zalehly a pak uvažovaly: pročpak ta druhá asi zalehla? Nemá nekalé úmysly? Vždyť se známe, hrály jsme si spolu, co tedy znamená ta změna? Kdyby neměla něco nekalého za lubem, nezalehla by. Zůstanu tedy zalehlá a uvidíme, co se z toho vyklube.

Je to takový nekonečný řetězec podezření a důvodu k podezření.

A taky výraz opatrnosti. To je dobře.

Vědci zjistili, že podstatně větší procento malérů vyplynulo z neopatrnosti než opatrnosti.
Hlásilo to rádio.