 |
Jak je to s Martinem Romanem? V našem státě je zřejmě problém, zjistit komu patří plzeňská Škodovka a jestli někdo, kdo pobíral zisk, z něho zaplatil daně. Argument premiéra Nečase, že nelze někoho popotahovat na základě článků v novinách je ostudný stejně jako směšný. Ostudný a směšný proto, že premiér, jako součást řízení exekutivy, nemá v ruce nic než pár článků v novinách. Za dobu kdy skandál kolem pana Romana trvá odešla skupina specializovaných detektivů od policie. Není tedy divu, že jedenáct protikorupčních organizací žádá Romanovo odvolání. Legrační dále je, že v této věci není zdaleka tak slyšet hlas opozice. To proto, že opozice má zásadní a nesmlouvavá až radikální stanoviska, zcela jednoznačně vyhrocená, v té věci, komu všemu by se mělo přilepšit živobytí z veřejných peněz a komu by se měly peníze sebrat (samozřejmě takzvaným bohatým). Ve věci korupční a protikorupční je neviditelná a neslyšitelná. Není se čemu divit, se Stanislavem Grossem a Karlem Březinou za zády.
UNESCO přililo olej do středovýchodního ohně
České stanovisko, že že by se palestinská státnost neměla řešit jednostrannými kroky, ale v rámci blízkovýchodního mírového procesu, je naprosto správné a je moc dobře, že Česko hlasovalo proti jednostrannému připojování Palestiny do OSN . Stanovisko by mělo být ale jasnější. Je přece nepřípustné, aby byl přijat útvar, který odmítá v míru žít se sousedem (zřízeným mimo jiné OSN) a snaží se ho vymazat z mapy, prostřednictvím neoficiálních militantů i raketovou palbou. Brazílie, Rusko, Čína, Indie, Jihoafrická republika a Francie hlasovaly pro - mnichovanství Francouzů je pochopitelné, když si nechali k sobě nastěhovat miliony Arabů. Velká Británie se "zdržela hlasování. A taková to byla statečná země! Ale opět, lze to pochopit, snaží se vyhnout druhému Ulsteru, tentokrát na Temži.
|
|
Chystáme další cestu – přes Nový rok chceme navštívit Varanasi v Indii. Takže- studium netu, mapy, hotely. Objevili jsme 200 let starý Guest House na břehu Gangy. Takže, zabookování, chtěli číslo pasu, našel jsem pas, opsal číslo. A nechal pas dole v obýváku.
Ráno jsme popíjeli čaj, Nora opodál na pelíšku. Zrak mi padl na pas.
„To by asi nebylo dobré ho tady jen tak nechat, ten pas,“ řekl jsem a posunul jsem doklad do středu stolu.
Nora vstala a velmi pozorně si ten červený sešitek prohlížela. Překonal jsem tedy ranní lenost a odnesl pas nahoru a zavřel do šuplete.
Nora od té chvíle obchází stůl a čeká, kdy se to zajímavé sousto vrátí.
Pokusím se udělat všechno proto, aby to nebylo nikdy. Ale, znáte to...