Školství je v šíleném stavu. Celý ten tanec kolem státních maturit připomíná opilecké potácení, protože je založený na principiálně lživém předpokladu rovnocennosti škol. Učňák s maturitou, to je podvod, který byl vynalezen za režimu a přenesli ho do dnešní doby. Dřív se maturovalo na klasickém gymnáziu a a taky na reálném gymnáziu, přičemž reálky měly automaticky horší pověst než pořádné gymply. Proč by měl mít kominík maturitu? Mělo by mu stačit, že bude vydělávat víc, než univerzitní profesor.
Ovšem vrchol komiky prezentuje „smlouva s rodiči“. Zase, vraťme se do minula. Tehdy taky existovaly smlouvy rodičů s učiteli, byť neoficiální. Zněly nějak takto: „S tím spratkem není k vydržení, nenechte ho zlobit, hned mu nějakou vrazte“. Za mých časů učitelé děti řezaly, byť vždycky za dveřmi, na chodbě. No a co? Nikdy to nebylo bezdůvodné. Popis procedury smlouvy a debaty učitelů s dětmi a mudrování a uzavírání smluv, to je je obraz světa zpitomělého politickou korektností.
Mládež takto vychovávaná zatím vyplundrovala Londýn. K nám se to ještě nedoneslo. Holt v Anglii takhle blbnou déle.
Praxe je taková, že fontánka tu je, teče do ní voda, slouží ptáčkům jako pítko a je to oblíbené zábavní místo naší Dodo, která se tu vždycky nerituálně zmáčí a nahází do ní kamínky. K očistě začala sloužit až teď, kdy máme Noru.
Pejskové, jak známo, milují mnohé z toho, co my lidé odmítáme. Smrduté předměty, například. Špinavé předměty. No a bahno. Bahna je všude plno, žně skončily a pole jsou zoraná a v brázdách Nora ráda pobíhá a zvolna mění barvu. Od přírody je hnědo – bílá a postupně se poměr bílé a hnědé povážlivě mění ve prospěch hnědé. Ještě že máme cukubai!
Má to samozřejmě háček. Cukubai je malý, rozhodně nemá rozměry sedací vany. Nora se do něj pohodlně vejde. Jenže poroste a jak znám pejsky, záliba v blátě ji neopustí ani ve zralejším, ba ani ve velmi zralém věku. Cukubai osiří a bude vzpomínat, jak sloužil k rituální očistě jednoho malého pejska jménem Nora.
Poměr bílé a hnědé obnoven.