Tyto pochmurné počty jistě přispěly k tomu, že prakticky až na nulu spadla naděje, že se v dohledné době Američané vrátí na Měsíc a že podniknou let na Mars. Prostě – není k tomu důvodu. Už neexistuje hlavní pobídka kosmických aktivit ze zlaté doby kosmonautiky, totiž studená válka. A tak fanouškové kosmických letů, k nimž se skromně hlásím, mohou sázet snad jen na čínskou kartu. Nezdá se však, že by se Číňané do kosmu hrnuli s takovou náruživostí, jako to kdysi dělali Rusové. Proč by měli dobývat kosmickou prázdnotu, když si za své peníze mohou koupit prakticky celý svět?
No a teď když jsme s Knéblovými a dětmi pluli na raftu po Vltavě, každou chvíli tam byla na břehu cedule, že tam někde vpředu si můžeme dát mojito. Úžasný nápad! Takže nakonec jsme přirazili u břehu na místě zvaném Branná. Je to tam moc hezké, pro děti tam udělali atrakci – všelijaká lana a trámy a mostky na chození a taky se tam můžete najíst a... dát si mojito. Což jsme učinili.
Ošizenější mojito jsem nikdy v životě nepil a ani jsem neslyšel o tom, že by něco takového bylo možné. Po požití patnácti takových mojit bych mohl směle řídit jakékoli vozidlo a nenadýchal bych ani bžď. No a pak jsme nasedli na raft a pluli dál a zase byly cedule a zase byly stánky s mojitem a my si říkali:
Kdepak, napálit se dáme jenom jednou.
A teď to mravní poslání: co když okrádají na mojitu jenom v té Branné a všude jinde je mojito poctivé? No jo, ale jak to zjistit?
Koštovat? Ale vždyť oni za tu sodovku s mátou chtěli osmdesát korun!
Ach jo. Jaká by to byla veselá plavba, kdyby to mojito nebylo okradené.... Proč jenom jsou lidi tak chamtivé zlodějské potvory, že tak krátkozrace kradou?