 |
Nechutný vládní tanec pokračuje, roli předtanečníka převzala TOP 09, která okázale vyzývá véčkaře, aby zveřejnili firemní účetnictví. Zdá se, že nedostatek soudnosti postihl i stranu, která se až dosud chovala jakž takž rozumě. Véčkaři účetnictví nezveřejní, jako je nezveřejní ODS a ČSSD a KSČM. Která naše parlamentní politická strana nežije i z černých peněz a z úplatků? Na tom je to postaveno, a pokřik typu „zveřejněte účty“ je pokrytectví. TOP 09 teď využívá té okolnosti, že se véčkaři dostali do role mediálního otloukánka Pravda, vykoledovali si to vlastními výkony a média musí o něčem psát. Ale co z toho?
Útoky na vládní stranu, to je doslova ústavní povinnost opozice, kvůli tomu je ten systém postaven. Není to role vládní strany. Proč TOP 09 tuhle hrubou chybu dělá? To, že to dělají vůči svým koaličním partnerům véčkaři od okamžiku vstupu do vyššího patra politiky, tedy do parlamentu a pak do vlády, je přirozené. Jsou to dílem diletanti, dílem naivisté a jistě dílem i darebáci. Že jejich zjevení na politické scéně je hrubý omyl, je víc než zjevné. Ale je to hrubý omyl voliče, který naletěl na reklamu podobně, jako naletí někdo na inzerát banky slibující devíti procentní úrok. Nicméně, véčkaři jsou v parlamentě, mají tam významný hlas, a všechny snahy o jejich vyhození z vlády jsou též: výsledek diletantství, naivity a možná i darebáctví.
Mimo vládu budou chtít véčkaři víc, než mohou dosáhnout dnes. Každé hlasování bude předmětem obchodu. O každou pozici bude nutno škemrat. Stane se z nich Wagner či Pohanka ve velkém, budou se prodávat a ještě to svým hloupým voličům budou předkládat jako politický úspěch. Půjde o čistou korupci za potlesku tupější části obyvatelstva.
Copak je tak těžké pochopit princip, že v demokracii karty rozdává volič? Bohužel, tuto prostopravdu nechápe i významná část komentátorů politické scény.
Skutečnost je prostá: véčkařů se nelze jen tak snadno zbavit jenom proto, že jsou trapní a zkompromitovali se. Navíc, i to jejich zkompromitování je sporné, protože se pořád omílají hlouposti kolem nich a na podstatné věci se zapomíná, jako na příklad na spor o anonymní akcie, které chtějí véčkaři zrušit, kdežto ODS Pana Čistého Nečase je drží. Ale i to je důkaz jejich diletantismu, že nedokázali svoje cíle a případné úspěchy veřejnosti předložit. Tím pádem by je měli voliči v příštích volbách vykopat na smetiště. Jenže s velkou pravděpodobností volič nasune do parlamentu a do vlády nějaké další písk.
|
V sobotu odpoledne jsem s vnučkou Dominikou byl v Národním muzeu na výstavě Staré pověsti české. Pro čtyřletou holčičku je samozřejmě největší atrakce prales – ten je hned u vstupu do výstavy. Znázorňuje stav země české před příchodem pracovitého, moudrého, mirumilovného a po všech stránkách znamenitého národa, vedeného praotcem Čechem. Zde jsme hledali devět zvířat, Dominika nadšená, společně jsme nalezli všech devět. Druhá oblíbená atrakce v pořadí – Bivojův kanec. Děti s ním mohou zápasit a dávat si ho na záda, jak praotec všech kulturistů, který okouzlil moudrou Kazi. Mimochodem, byl jsem jen o něco starší než Dominika, když mi přišlo divné, že se Kazi zakoukala do chasníka z jatek, spíš bych si k ní představoval nějakého brejlatého prokletého básníka. Mírný zájem vyvolal Horymír na Šemíkovi a pak, už v autě, jeli jsme do Zvole, vyprávění o kněžně Libuši. Ona je Dominika tak trochu sklonů feministických a líbí se jí představa ženy v roli hlavy státu.
Pak v neděli večer návrat do Prahy. Oživoval jsem dojmy z výstavy a vysvětloval, že všude, kudy projíždíme, byl ten prales, co jsme ho viděli na návštěvě. Úžas.
“To se tu jezdilo mezi pařezama?“
Slíbil jsem, že se v týdnu vypravíme na Vyšehrad a ukážu ji, odkud kněžna Libuše věštila slávu Prahy.
“A budou tam její fotky?“