 |
Tak nám ten hnusný Brusel sebral pomazánkové máslo. Čekejme ostrý protest prezidenta Klause a dost možná, že některý akolyta půjde na Václavské náměstí a zde se pomaže pomazánkovým máslem a upálí se. V celé věci je několik aspektů jasných a nejasných.
Od seskupení typu Evropská unie čekáme zásadní rozhodnutí týkající se kontinentálních záležitostí. Bylo by kupříkladu dobré, kdyby bylo možno standardizovat evropskou železnici, aby vlak vypravený z Varšavy dorazil s nákladem do Lisabonu bez překládání a přepřahání lokomotivy. V tomto řádu je zavedení měnové unie. Ale pomazánkové máslo? Otel much nelapá, Brusel by měl mít pomazánkové máslo za hranicí rozlišovací schopnosti zájmu.
Jsou tu ale jiné rysy věci samé. Pomazánkové máslo není máslo. V Barmě dělají pivo z palmové šťávy. Jakpak by se asi tvářili U Tygra, kdyby jim tam ten mok načepovali? Je to pivo? Není. Je tuzemský rum rum? Není, je to bramborový líh s chemickou trestí plus státní daně. Zákazník by asi měl právo dostat za svoje peníze náležité zboží, tedy máslo když kupuje máslo a rum, když kupuje rum. No a když se o to nestará národní stát, postará se o to nadnárodní organizace. Argument že pomazánkové máslo je naše národní specialita neobstál, protože nejde o národní specialitu, ale o podvodný marketingový trik. Imitace není uherák, pomazánkové máslo není máslo.
No a nakonec, je to opravdu dosti velká prkotina, aby se u nás kvůli ní udělal bugr.
|
Vida a zapomněl jsem na jeden cestovací! Stalo se to v Rangúnu v hotelu... Ljuba mi přepírala kalhoty, namočila je, pak je začala rukama propírat a vida, něco tvrdého, copak to je? Byl to mobil, Sony Ericsson Walkman. Zapnutý, podotýkám. Vzal jsme si ho na cesty, protože se bojím smart founů v cizině, přesněji, bojím se absolutně kriminálních tarifů na datové roamingy. Co já vím, co se kde v smartfounu musí nastavit, abych měl jistotu, že si nesáhne pro data semhle a támhle a nepodívá se na počasí nebo na polohu či kýho čerta? Zkrátka, měl jsem s sebou jednoduchého Erika.
Vytáhl jsem z něho simku a baterku a dal ho sušit. Simku jsem nacpal do ještě jednoduššího mobílku, měl jsme ho jako zálohu. No a pak jsem trávil sušením následujících 14 dní a teprve po návratu domů jsem baterku i simku do Erika vrátil, zapnul... a on bezvadně funguje.
Včera jsem to vyprávěl jednomu známému. Nechtěl tomu věřit.
“Tuhle jsem telefonoval venku na chodníku a z nebe padla kapka. Na mobil. A je v čudu.“
Třeba je to tím, že v Rangúnu mají nevodivou vodu.