Kauzy to jsou opravdu absurdní, založené jednak na pitomosti aktérů, jednak na aktivismu tisku, přinejmenším jeho části. Když na iDnesu dají jako hlavní zprávu elaborát pod titulkem ABL a Věci veřejné vyšetřuje speciální policejní tým a pod to šoupnou fotku šéfa ÚOOZ Šlachty s dramaticky vykulenýma očimma, vypadá to, že nastane Noc dlouhých nožů. Pravda je taková, že na udání musí policie reagovat vyšetřováním, tečka. Jenže v podání iDnesu to vypadá, že si Bárta už musí balit kufřík lagerščik a že co nevidět půjde do tepláků.
Nečas slíbil, že vláda návrhy reformních zákonů připraví do konce června. Odsunutím Johna a Bárty možná dostala klid k práci, ale do jaké míry je to realita nebo iluze ukáže blízká budoucnost. Nominace Kubiceho do postu ministra vnitra coby nestraníka je hodně velká facka sociální demokracii. Kubice je asi ze všech nestraníků nejméně vhodný kandidát na tohle místo, které není technické a organizační, ale především politické. Kubice má v policejních kruzích výbornou pověst odbornou a organizační, ovšem předložením své zprávy těsně před volbami se diskvalifikoval politicky. Musel by být naivní jak pětileté dítě, pokud si myslel, že nikdo z poslanců nepoběží s jeho elaborátem do novin. Takže sociální demokraté jeho jmenování nutně musí vnímat jako hodně zbytečnou provokaci, která příkopy prohloubí, pokud možno, ještě víc než jsou. A trhliny vedou k otřesům a otřesy znesnadňují reformní kroky. Kvůli nim lidé tuhle vypečenou partičku volili.
Štíhlý úřad pro Johna
John má „koordinovat protikorupční aktivity“ jednotlivých rezortů, kvůli tomu se stal vicepremiérem. Slíbil, že bude mít štíhlý úřad. On by ten úřad mohl být někde ve vinárně a stačilo by zaměstnat nějakého číšníka na půl úvazku. Byla by to investice, která by se státu převelice vyplatila.
Vrátili jsme se poďobaní, zejména na nohou - až někam do poloviny stehen. Přitom na cestách to tak nevypadalo, projevilo se to až doma. Do té míry, že jsme pár dní zkoumali, zdali jsme si nepřivezli nějaké nájemníky do postele. Neviditelní útočníci!
Někteří ale byli viditelní. V Angkoru, sotva jsme vešli do obrovského areálu Angkor Watu, najednou přiletělo něco jako vážka, černé to bylo, a ďoblo Ljubu do loktu. Ohnala se po tom, ono to uletělo a vrátilo se to a štíplo ji to do předloktí. Pak to zase odletělo a už se to nikdy neukázalo. Štípanec to byl náramný, loket měla den oteklý, nějaké žihadlo to bylo, čert ví. Druhou nepříjemnou příhodu zažila Ljuba u vodopádů Kuangsi nedaleko Luang Prabangu v Laosu. Je to krásný kout přírody, hodně turistická záležitost: cestičky, lavičky, procházíte, koukáte se, kocháte se. Najednou kde se vzala tu se vzala, pijavice, skočila Ljubě po noze a už pijala. Nešla utrhnout, byl to hnusný zápas!
Mně se za ty tři neděle nic nestalo, já těm potvorám možná smrdím, ale moc na mě nejdou ani komáři. Sám sobě repelentem! Až z toho mám divný pocit. Někdy musím vyrazit na Třeboňsko. Ano, tamní komáři mě mají rádi. Ale abych se uklidnil - ti neviditelní štípáci mě taky nešetřili.