Penzijní reforma pod bičem hlasování o důvěře
Premiér Nečas se rozhodl spojit penzijní reformu s hlasováním o důvěře vládě. Byla by to zajímavá situace, kdyby vláda důvěru nedostala. Líbánky Víta Bárty s Václavem Klausem by za jistých okolností mohly vyústit do instalování Bárty do role loutkového premiéra. Dosti bylo neposlušných premiérministrů, dosti bylo Topolánků a jiných Nečasů! Bárta by mohl sloužit věrně a poctivě.
To je samozřejmě spekulace. Jedno je jisté. Nečasova vláda si na sebe plete bič v podobě nepopulární penzijní reformy. Z celého projektu je jasné jen zdražení, kdežto výhody jsou nejasné, pokud vůbec nějaké. Kdyby nějaké fondy byly bezesporně schopné zhodnocovat vklady, všichni by už měli svoje peníze ve fondech a nechali by si zhodnocovat vklady. Skutečnost je taková, že jde o sázku na neurčitost. Někdo vyhraje, někdo prohraje, někdo získá, jiný ztratí. Není možné, aby získali všichni. Ovšem penzi chtějí všichni. Určitě získají správci fondů a těšme se na skandály kolem nominace těchto institucí. Vždyť i takové vedení pošty je politická nominace! Občan by čekal, že českou poštu povedou odborníci, kteří způsobí, abych třeba nemusel pro balíček klusat na poštovní úřad, protože by mi ho přivezli, jako mi balíky vozí PPL a DHL. Ale ne, tak to nebude. V čele jsou nomenklaturní kádry dosazené podle stranického klíče. Jaképak kádry dosadí do správy fondů?
Vondrův a Kalouskův skandál
Kalouskovo půlnoční extempore a vpád samopalníků do České televize, to jsou úlety tak úžasné, že se snad o tom ani nedá mluvit. Jako když jde pán po ulici a má rozepnutý poklopec, tak na něho udělám "ts...ts..." a gestem ho diskrétně upozorním. Ale kdyby šel se staženými kalhotami a měl podělané trenýrky, odvrátil bych obličej.
A to je ten případ.
JAK ŽIVOT JDE: Nepřesvědčivá hrozba
Krásné nedělní dopoledne. Najednou se od sousedů ozval prudký štěkot. Jdu se podívat a co vidím:
Náš a sousedovic pozemek dělí plot z betonových, asi 3 cm silných desek. Jsou zasazené do betonových trámků – výborná věc, firma to za den sesadí dohromady, mlčí jak hrob, nenechá stop, řečeno s klasikem. No a po tom 3 cm širokém hřebenu plotu opatrně kráčela kočka. Sousedovic pes ji spatřil a začal na ni štěkat.
Už jsem tu několikrát naříkal, že po smrti naší Irisky se naše zahrada stala eldorádem koček. Nic proti nim, leda to, že lapají ptáčky. Chápu, že se nějak musí živit lasička, že kuna je masožravec, že se liška živí lovem. Jenže kočka, potvora, ta se válí na kanapi a dostane whiskas do misky, kdykoli si zamňouká!
Ano. Vyprávějte ni o loveckém pudu a hlasu přírody od rána do včera a stejně mě to bude štvát. Takže mě napadlo, že bych mohl štěkat z druhé strany a vypomoci pejskovi nahnat kočce strach, aby... aby chodila jinam.
Podívala se na mě, sotva jsem začal. Byl to pohled plný pohrdání.
Tohle je nějaký štěkot? Nedělej ze sebe blázna. Kdyby na to přišlo, taky bys mě pustil na kanape a po prvním zamňoukání bys mi dal do misky whiskas.
Svatá pravda. Je to tak. Má odstrašující síla se rovná nule.