 |
Rozpočtový expert Michal Babák žádá vysvětlení reformy a jistě není sám. Ani já nerozumím tomu, kdo zajistí, že soukromé penzijní fondy nikdo nevykrade, že měna zůstane pevná, režim že vydrží - to vše v nejbližších padesáti až sto letech. Zkušenost našich životů mnoho nadějí v takový vývoj nedává.
Půvabný je argument, že "reforma je dlouho diskutovaná". Ano, povídá se to či ono kolem ní deset, možná dvacet let. Jenže i kdyby se o ní debatovalo dvakrát tak dlouho, kvadratura kruhu zůstává. Navrhovaná reforma má smysl jen za předpokladu, že nedojde k žádné inflaci v době dlouhé desítky let. To nikdo nezaručí a navíc je to vrcholně nepravděpodobné ve světě, kde se turbulence někde v Tunisu okamžitě přenesou do obsahu našich kapes.
Skutečnost je taková, že takzvané penzijní pojištění je prostě daň, kterou platíme státu. Byly doby, kdy stát financoval z této daně i jiné věci než důchody. Pak se začala měnit věková skladba a přes dobře pamatovaná sociálně demokratická tvrzení že "zdroje jsou" se ukázalo, že ani ta daň nestačí. Touto takzvanou reformou se stát snaží brutálně zvýšit daně pod záminkou reformy penzí. Zároveň vysvětluje občanovi, že se musí v budoucnu „postarat sám o sebe“.
Takové vysvětlování zatím neprošlo ani ve zdravotnictví, kde nejde o nic jiného než o míru spoluúčasti, což je prostinký úkon známý každému pojištěnému motoristovi. Přesto se „vysvětlování“ hrubě nepodařilo..
|
Naše Iriska, dej jí pánbu věčnou slávu, měla zásadní životní poslání. Střežila naši jihozápadní hranici před vpádem kocourů. Lehávala na svém pelíšku u prosklených dveří. Podřimovala, avšak stačilo, aby se na hranici objevil jen jediný kočičí chlup a už startovala, bylo třeba jí dveře otevřít a následoval raketově úderný útok. Nikdy žádnou kočku nechytila. Mám mnoho důvodů proč si myslet, že se o to ani moc nesnažila. Jisté je, že kočky se našemu území vyhýbaly a Iriska mohla právem prohlašovat: „Nebejt mě, je to tu samej kocour“.
No a teď Iriska není a je to tu samej kocour.
Nejdrzejší chlupatec je barvy neurčitě mourované s bílými fuseklemi. Snažím se Irisku zastoupit a zaháním ho štěkáním, ovšem můj psí projev je naprosto nedostatečný. V sobotu jsme tohoto tvora načapali dokonce v krmítku!
Je nabíledni, co by pomohlo, nebo spíš – kdo by pomohl. Zatím jsme ale nedozráli k angažmá nástupce. Brzy přijde jaro a ptáčkové se už obejdou bez našeho krmítka. Ale jednoho dne to přijde. Místo u dveří bude zase obsazené. Jihozápadní hranice bude opět bezpečná. Neprojdou!