Tak takhle se to dělá
Dohoda je prý za dveřmi, prohlásil ministr zdravotnictví Leoš Heger. Jenže se čeká na stanovisko regionálních odborářských organizací.
Vládě paradoxně pomohli hasiči a policisté, kteří začali vyhrožovat, že udělají totéž co doktoři, že s tím seknou. Za takové situace se prostě nemohlo ustoupit. Strategie lékařských odborářů byla příliš účinná. Hasiči mohou předvést veřejnosti hasičskou stříkačku s nádrží plnou napalmu a policisté by mohli vypravit policejní auto s nápisem "pošlem k vám kasaře" po vzoru pohřebácké sanitky. Jenže jsou nápady, které se dají uplatnit jenom jednou a jednou to tu už bylo.
Nebo aspoň tak se to zdá na závěr pondělního jednání. Ten, kdo vede přímé jednání, má vždy výhodu i nevýhodu, že slyší argumentaci opačné strany. Ty regionální odboráři s ministrem nejednali a bude pro ně tudíž snazší být radikální. Radikální požadavek jsme slyšeli v rozhlase ještě v pondělí po poledni - požadované zvýšení je skoro dvojnásobné než jaké navrhuje vláda.
Ovšem i to vládní zvýšení je v dimenzi snů jak pro hasiče, tak pro policisty.
Dokáží takovému lákadlo odolat?
Principiálně to, co lékařské odbory udělaly, je podobné strategii známé z dějin dělnického nutí. Jmenuje se do anarchosyndikalismus: že revoluce nemusí nutně být ozbrojená, že stačí časově neomezená generální stávka a kapitalismus se zhroutí. No a pak nastane ten ráj.
Ráj je chválabohu za námi, takže novodobí anarchosyndikalisté doufají, že staronovou taktikou vyždímou peníze jen pro sebe.
Ve středu uvidíme, jestli se v dosud prázdných kolonkách dohody mezi vládou a odbory objeví podpisy.
|
JAK ŽIVOT JDE: Podgerové v obchoďáku
Takže jsme se s Ljubou vypravili na nákup, tak jak má být, nakoupit na týden, na deset dní. To pak vezete kárku ke kase a vyskládáte tam ty úlovky, od francouzského sýru Brie až po toaleťák, lidský život v kostce je v tom obsažen. Je to pohodlné, časově to je rozhodně ekonomičtější, než když se nakupuje každý den. No a je třeba hlídat peníze, aby člověk neutratil majlant. To všichni samozřejmě znáte, jen to připomínám.
No a takže jsme u té kase s tím naším výřadem a paní pokladní klade jeden úlovek za druhým před takové to očíčko čtečky čárového kódu, udělá to píp a na displeji uvidíte sumu, co to stojí a taky součet. Pokladní je Ruska či Ukrajinka, dřív to byli Češi, pak zbohatli i Slováci nechtějí sedět v kase a teď tam tedy sedí Ukrajinky. Za pár let to bude, co já vím, Senegal.
No a došlo na víno, udělalo to píp, naskočila suma a Ljuba zvolala:
"Stop! Chyba! To víno bylo v akci."
No jo, v akci, tedy ve slevě. Zaradovali jsme se, když jsme tam francouzský Cabernet Sauvignon uviděli za 89 korun flašku!
Ukrajinka vzala telefon a někomu zavolala.
No jo, ale tím pádem jsme zablokovali kasu. To pak čtete v očích lidí za vámi samé nepěkné věci. Co je jim táhne hlavami? Totéž co se táhne hlavou mě v takové situaci a zažil jsme ji mockrát: no to je pech, že zrovna já musím padnout na takovýho magora, kterej... nemá krytou kartu; nezvážil mrkev a nemá tím pádem kód; nebo něco jinýho.
Nebudu zdržovat. Ukrajinka přivolala kompetentního pána, mezi tím jsme zaplatili a dovlekli nákup k informacím s tím, že nám tam ten rozdíl vyrovnají, první kompetentní pán nebyl dost kompetentní, takže zavolal ještě kompetentnějšího pána a ten přišel a pravil:
"Jo. Máte pravdu. V akci je Cabernet Sauvignot. Jenže tohle není Cabertet Sauvignon."
"Dyť je to tu napsaný!" zapěli jsme v duetu a ukázali prstíkem.
"To je Cabernet Sauvignon Reserve," ukázal zase on prstíkem na miniaturní nápis na nálepce.
Ještě že jsme se blamovali stranou té kasy. Možná, že bychom se od těch lidí co zůstali stát za námi ve frontě o sobě dozvěděli leccos poučného.