 |
Když bude nejhůř, nasadíme armádu, rozhodla Bezpečnostní rada státu ve věci eventuální krize, vyvolané lékařskými odboráři. Jistě si vzpomeneme na Ronalda Reagana, který proti stávkujícím leteckým dispečerům povolal vycvičené armádní záložníky. Je tu ovšem podstatný rozdíl. Ronald Reagan byl prezident Spojených států, a americká mentalita je americká mentalita. V Česku se dají čekat reakce zcela jiné. Bohuslav Sobotka jistě neopomine nabídnuté surfové prkno a připomene, že "Masaryk nechal střílet do dělníků".
S tím je ovšem nutno počítat. Petr Nečas se chová správně a odpovědně, když počítá se vším, včetně kritické situace. Ta s největší pravděpodobností nenastane, ovšem pravděpodobnost že nenastane roste tou měrou, jak bude vláda na eventuální krizi připravena. Armádní varianta je ta naprosto krajní, ovšem ohýnek pod hrncem s politickou polévkou se z takového rozhodnutí dá udělat velice snadno.
Benešová se bude muset omluvit
Bývalá vrchní státní zástupkyně Marie Benešová se bude muset omluvit za své výroky o justiční mafii. Marie Benešová už oznámila, že se omluví. K pochopení věci je dobré vodítko stanovisko Petra Tomana, který zastupuje Pavla Němce (bývalý ministr spravedlnosti, známý na př. v případu katarského prince). Podle něho je "verdikt potvrzením, že se žádné ovlivňování neodehrálo, popisované události byly neformálním setkáním lidí, kteří se profesně znají, a člověk v postavení Benešové nemůže takové výrazy používat."
Berme tedy na vědomí, že nesmíme "neformální setkání lidí kteří se profesně znají" označovat za mafiózní spiknutí.
Myslet si to ale zatím smíme, že?
|
Znáte to: kde mám tohle? Aha... leží to doma na kuchyňské lince. Strašné chvíle! Proto je dobře odcházet domova s klidnou myslí a s rozmyslem. Vše mít při odchodu u sebe. Samozřejmě peněženku, tam mám doklady, řidičák, občanku a iks dalších certifikátů existence, bez ní jsem bytost nebytost, úřední zombie. Pak samozřejmě mobil. Jaký byl život bez mobilu? Pouhé živoření. Ztracenec na poušti, to jsem bez mobilu a proto bez něho nevykročím do světa. Beru si také foťák. Ustavičně nějaký testuji a zkouším a tak mě foťák provází jako pes. No a konečně klíče. Život na jediném kroužku, klíče od auta, od bytu, od práce... Za celý svůj život jsem ztratil jen jedinkrát klíče, a to ještě věřím, že někde poblíž jsou, pokukují po mně a zvonivě se smějí. Když to všechno shromáždím, vyrážím do světa s hlavou vztyčenou a zrakem jasným.
Tak i včera. Slunná nálada odpovídala ladění dne. Jel jsem na tiskovku Nikonu do Korunní ulice na Vinohradech. I to parkovací místo - legální, prosím pěkně, na vyhrazeném parkovišti, jsem našel. Zaparkoval jsem a spokojeně provedl tu inventuru: portmonku mám, mobil v kapse, foťák leží vedle mě, klíče v kapse od kalhot.
Kakraholte, jak to, že jsou klíče v kapse od kalhot, když motor běží?
Vysvětlení prosté, milý Watsone...
Jsou to manželčiny klíče. Od auta, od bytu...
Kdopak mi to asi volá na mobil???