Ono se asi nakonec nic nestane, jako se v Česku nikdy nic nestane, i když na pány momentálně přisáklé k pákám moci něco praskne. Je tady nějaký výsledek voleb a je nějaká struktura takzvané politické stany VV a to vše zaručuje Vítovi Bártovi hroší kůži. Pod tlakem faktů se Bárta takzvaně omluvil, tedy: vykoktal něco, co se dá interpretovat jako omluva. Pojede se tedy dál.
Jako všechno, i tato kauza má mnoho rovin. Bártovy kotrmelce jsou ukázka trapné podlosti, na niž ovšem nemá pan Bárta patent. Je trvalým jevem v české politice, ten mix soukromých a veřejných zájmů, s důrazem na ty soukromé. V tom není žádný rozdíl mezi ODS a ČSSD, těmito spolupodílníky na podniku, který by se měl jmenovat VVP (Vysávání veřejných peněz). Naproti tomu je zřejmé, že lhář Bárta se přinejmenším snaží o pozitivní práci. Přinejmenším se zdá, že stavební mafii šlape na paty, a kdyby se mu to přišlápnutí aspoň částečně povedlo, jeho padoušské lhaní by mohlo být aspoň částečně zapomenuto. Vždyť korupce a bídná infrastruktura jsou charakterizovány jako jeden z hlavních faktorů kulhání našeho státu v mezinárodním maratonu. Důvěru ztratil, pořád ale má moc na to, aby pozitivně působil. To by mu mohlo pomoci důvěru aspoň částečně získat zpět.
Pak že budeme hrát na schovku. V kuchyni byla pikola a když Dodo byla na pikole, dávala mi věru málo času na vyhledání skrýše. Pak kráčela velmi rychle, najisto, navíc ozbrojené baterkou. První poznatek:
Jde na člověka něco jako strach, když už z dálky vidí odlesk té baterky. Šelma se blíží a já, málo platné, jsem kořist. Ozývají se prastaré bázně, z dob kdy byl člověk častěji kořistí než lovcem.
Pak jsem navrhl reformu - že pikola nebude v kuchyni, ale venku na schodech, přede dveřmi. Tím pádem je možné najít úkryt kdekoli. Celkem se to osvědčilo, ale nepřineslo to radikální posun. Ten přinesla až další reforma: zhasnem a hledá se bez baterky.
Thao mínila, že se Dodo bude bá.
"Nebudu se bát! Zhasnem!" tvrdilo děcko.
Bála se strašlivě. Byl jsem zalezlý za gaučem a koukaly mi nohy. Normálně by mě našla hned, musel jsem ten gauč odtáhnout od zdi, abych se za něj vešel. Nakonec mě našla Thao.
Rozsvítilo se a se světlem se vrátilo nadšení.
"To bylo suprový!" jásalo děcko. "Zase zhasnem. Ale až příště, dodala."
Příště nebude tma tak černá.