Nad Bártou sa blýská
Nad Bártou sa blýská a hromy divo bijú... Dokumenty zveřejněné MF Dnes už podle Bárty nejsou falsifikáty, jak byly ještě před nedávnem, ale jsou staré a nbesouvislé a zamotané a tajkiové a makové. Když aféra vypukla, mnboho lidí si říkalo, že sám fakt sledování není ani tolik zajímavý, jako je zajímavé to, kdo a proč si je objednal. I to se teď rýsuje. Nitky vedou k Daliborovi Mlejnskému, Bártově kamarádovi, od roku 2006 starostovi v Praze 11. No a od března 2007 dostala Bártova firma od Mlejnského kšeft za 31 milionů korun. Byla to věc neveřejná a teď je to věc veřejná.

Také oranžoví mají svůj roztomilý skandálek. Tahají se o knihu, kterou sepsal hoteliér Bohumír Ďuričko, toho času ve vězení za vraždu člena famiglie Kočka a kterou "někdo blízký ČSSD" uplatil Ďuričkovi, aby nevyšla. Paroubek oznámnil, že knihu zveřejní. Jak by ji mohl zveřejnit, kdyby na ni neměl autorská prva? POkud "někdo" Duričkovi zaplatil za nezveřejnění milióny, naprosto oprávněně by ohl chtít tytéž miliony po Paroubkovi plus něco navrch. Rath prohlašuje, že to zprostředkoval Tvrdík. Je to pravda nebo pomluva?

Toto vše se děje púřed očima veřejnosti, před očima lidí, kteří mají existenční starosti, tvrdě pracují a nechávají se okrádat na každém kroku, nejvíc státem, který je odírá kde to jde, aniž by jim poskytl servis...
Už vůbec ne ten základní servis, totiž slušnou a neúplatnou vládu. Ti lidé si udělali kšeft i z „boje proti korupci“. Hnusná podívaná. JAK ŽIVOT JDE: Znovu na tři
Znovu jedeme na tři fáze. Tedy: do domu vstupuje elektrická energie v podobě třífázového proudu. Útrapy skončily.
Začaly onoho osudného listopadového dne, kdy nám tu dělali nový plot. Práce šla dobře od ruky, byla to šikovná parta; jedni kopali jámy pro sloupky, druzí sloupky osazovali a do nich vkládali tenkostěnné betonové desky. Ty jsem pak omítal a vznikla vcelku pohledná zeď v japonském stylu. No a když se práce chýlila ke konci, parta se blížila ke zděné kapličce s elektrickým rozvodem. Odtud vedou kabely jak k nám, tak k sousedovic domu.
Byli jsme u toho oba, pan soused i já.
"Jsou tam kabely," upozorňovali jsme.
"My dáme pozor," ujišťovali mužové.
Byl jsem u toho, takže jsem viděl, že postupovali opravdu opatrně. Pak hlásili, že kabel nalezli. Odkryli ho pečlivě, jako když archeologové vykopávají kostru skrčence. Nicméně, jak se ukázalo teď, do něho udělali dírku, tudy protekla voda, ta zkratovala dva z tří pramenů kabelu a pan elektrikář pak musel jednu fázi odpojit a přes Vánoce jsme jeli na dvě fáze, přes všechny ty sněhy a pak oblevu s blátem. To jsem ještě stačil nechat vykopat díru a nemocný kabel odhalit.
Teď, když se oteplilo, pan elektrikář přišel sám o své vůli, tedy oni mi zavolal, tedy nemusel jsem ho honit, přemlouvat a prosit. Přišel, opravil, popřál šťastného roku 2011 a odešel.
Takže jedno rejpnutí rejčem nás stálo peníze za:
1) dva elektrikáře pátrající po chybě, 2) elektrikáře specialistu, který pomocí záhadného přístroje přesně identifikoval místo závady, 3) pána s krumpáčem, aby vykopal chorý kabel, 4) hodného pana elektrikáře, který přišel o své vůli.

To vše proto, že ti první řemeslníci, ti co kabel kladli ho neuložili do písku a nepřikryli fólií, což by stálo obrazně řečeno pět korun padesát.

Kolik asi takových časovaných min všude kolem nás tiká, kolik lajdáckých výkonů se pak promítne do dalších prací draze placených a zhola zbytečných?