 |
Desítky soudců se ocitly na seznamu komunistů neprávem. Ministr Pospíšil kvůli tomu vyhodil dva své podřízené a postiženým se osobně omlouvá dopisem. Ono by bylo zajímavé se dozvědět, jak takový seznam soudců a státních zástupců s komunistickou minulostí vznikl. Členství ve straně se za minulého režimu říkalo "živnostenské oprávnění". Byly profese, kde se rudá knížka vyžadovala víc, a dá se čekat, že v soudnictví opravdu hodně, zatímco u popelářů málo. Bývaly na to předepsané kvóty. Ale copak se tenkrát dělaly seznamy komunistů? Divná to věc. Zdá se, že došlo k něčemu uspěchanému. A taky trochu komickému - když jsme nebyli schopni zrušit dědickou organizaci, proč zveřejňovat příslušnost k té původní? Budou se zveřejňovat jména soudců, kteří byli lidovci?
Do další blamáže zřetelně míří ministr Vít Bárta. už včera jsme se na tomto místě pozastavovali nad tím, že vytroubil do televize, koho hodlá nechat policejně ždímat. No a už má na krku žalobu ze strany jednoho z postižených. Socialistický boss Ústecka, velmi často označovaný za kmotra, tedy Petr Benda, zažaloval Bártu a hodlá ho soudně potrápit. Ministr sice vzkázal, že si dá Bendu k večeři a že se na soud těší, ale něco tu nehraje. Normální by byl postup typu "žaloba první, kasání v televizi přijde potom"!, lépe: "žaloba, vítězný soud a kasání televizi". Tohle vypadá na úlet.
No a třetí blamáž je úsměvná. První velký čin ministra Johna se udál, když jeho limousina nabořila tramvaj. Naše nezávislé orgány napařily pokutu... tramvajákovi, předjížděnému spěchajícím ministrem zprava.
Cituji:
"Mohli jsme sáhnout i k zákazu činnosti, ale k tomu v tomto případě nebyl důvod," řekl serveru Milan Hubka z Odboru dopravních přestupků. Výši pokuty nechtěl sdělit s tím, že už jde o příliš důvěrnou informaci.
Tak tohle je opravdu na hlavu. Jestli tramvaják byl vinen a zmařil státnické konání ministra vnitra, pak asi měl být důsledně potrestán? Nebo je to formální tečka za případem ve stylu "trapnost zamaskujeme ještě větší trapností"?
|
Ljuba si k Ježíšku koupila nový meč. Je to bojovnice wu-šu, a krom jiného cvičí s vějířem (válečným) a s mečem. V Perunově ulici na Vinohradech v Praze je čínské středisko bojových umění, mají tam úžasnou tělocvičnu a také tam prodávají vše, co je k wu-šu zapotřebí, tedy i meče. Na snímku zachycen okamžik, kdy Ljuba meč zkoumá za bedlivého dohledu paní bojové uměňové:
Jenže, znáte to. Zkoumání na dvorku je jedna věc a praxe druhá. Odjeli jsme s meči na Fuenteventuru (ano, s meči, taky zkouším jistou wudangskou sestavu) a tam se ukázalo, že ten její nový meč je nějak divně vyvážený a že z něho bolí ruka. Takže se Ljuba rozhodla vypravit se do Perunovy ulice znovu, aby tam meč vyměnila.
Ono to není snadné, to wu-šu centrum není žádné Tesco, a vstup je tam docela obtížný. Většinou mají zavřeno, musíte telefonovat, ozve se vám Číňan hovořící jen čínsky atd. Kdo někdy viděl nějaký kung-fu film dobře ví, jak se v tomhle světě zachází se žáky. Zkrátka, trvalo to hodně dlouho, než při tom druhém pokusu se Ljubě podařilo dostat se dovnitř. Nakonec ji přijal mladej, s ním jsme se seznámili při koupi meče. No a jaký že má Ljuba problém a ona, že je ten meč špatně vyváženmý a že z něho bolí ruka.
"Ukažte," vyzval ji mladej.
Otevřela pouzdro¨. Ony se meče transportují ve speciálních futrálech. No a ona ten futrál otevřela a v něm...
Můj meč.
Ljuba mečem cvičí mnohem déle než já a jsem tudíž její žák.
Já jsem strýc Podger mnohem déle než ona, leč ona je moje zdatná žákyně.