 |
Strana Věci veřejné, od prapočátku populistické politické uskupení, obrátila a nasadila populistickou notu v okamžiku, kdy veřejnost pochopila oč jde a otočila se k ní zády. Při prvních potížích se uchylují k manévru, pro nějž má čeština trefný termín - zahnout kramle. Přišel s tím ministr školství Josef Dobeš, který navrhl odložení školného. Nazývá to "sociální citlivostí", někdo méně citlivý by to mohl nazvat "politickou zbabělostí". Je několik citlivých témat v českém politice. Většina se týká peněz. Školné mezi ně patří. Strana Věci veřejné šla do koalice a podepsala koaliční smlouvu s plným vědomím rizika. Její odvahu zlomily první výsledky veřejného mínění. Z celého toho spolku nejvíce důvtipu od začátku projevuje Vít Bárta, který sled rozumných kroků zatím dovršil tím, že odstoupil z postu volebního lídra.
Potíž je v tom, že Věci veřejné nejsou politická strana. Není to program. Je to reklamní kampaň. No a ta má svůj průběh, tedy náběh, vrchol a doznívání a úpadek. Slogan "když olej, tak Mogul" byl ve své době taky velmi účinný. Jenže se přežil. Přežívají se Věci veřejné, tato prapodivná anomálie na naší politické scéně. Že se obrací ze zoufalství doleva, to je u nás normální. Nakonec tam skončí všichni - v duchu hesla "pastelkovným k přístupu ke státním fondům".
Islám udeřil ve Švédsku
"Toto je náš bratr, mudžáhid Taymour Abdel Wahab, který vykonal mučednickou operaci ve Stockholmu," chlubí se islamisté poté, kdy Stockholmem otřásly dva pumové útoky. Další informace ze zpravodajství: "Švédsko platí v evropském srovnání za zemi výrazně otevřenou muslimským přistěhovalcům, konstatuje DPA. V zářijových parlamentních volbách ovšem poprvé prošli do parlamentu pravicoví populisté z nacionalistické strany Švédští demokraté. Do poslaneckých křesel je vynesl právě požadavek drastického zostření přistěhovalecké politiky."
Jedno s druhým se doplňují a bude hůř, dokud v evropském politickém myšlení budou hrát významnou roli iluze o multikulturalismu.
Argument do debaty: oni se k nám stěhují kvůli výhodám plynoucím z hodnot, které popírají, copak to není absurdní? Bohužel nejde o stěhování, jde o destrukci a to je ještě absurdnější.
|
Tři hodiny od baráku k baráku, tak blízko je Norimberk... Udělali jsme si tam s Ljubou předvánoční výlet. Našinec má ten Norimberk pořád ještě zošklivený historickými reminiscencemi. Je tu v Bavorsku už tisíc let a holt tu kdysi strašil jeden zločinec a jeho spoluviníci tu pak byli odsouzeni a posléze pověšeni... po tom všem nezůstala ani stopa. Zachovalo se tu úžasné středověké město obklopené hradbami, na nejvyšším místě je hrad, spíš hrádek, třebaže se pyšní přízviskem císařský. Uprostřed je předvánoční trh, prakticky stejný jako je v Praze na Staroměstském náměstí. Ve stáncích se tu prodává svařené víno, všelijaké delikatesy, ozdoby na vánoční stromečky a...
Objevil jsem tu stánek s plechovými hračkami, tedy replikami starých plechových autíček a letadýlek. Měli tu u závoďáky Schuco. Kdysi jsem po dlouhém pátrání objevil a získal mercedesa, o něco později auto-union, ten předválečný, s motorem vzadu. Vše na klíček, tedy na péro a s diferenciálem. No a pak jsem před lety v jednom krámku v Londýně objevil bugatku, tedy třetí do legendární předválečné trojice závodních rivalů. Jenže byla červená. Majitel krámku se mi tenkrát moc omlouval a chápal moje roztrpčení nad červenou závodní bvugatkou. Nekoupil jsem ji.
A tady měli všechno možné, jenom tu bugatku Schuco ne. Ani červenou, natož pak modrou, jak má řádná závodní bugatka vypadat.
To byl jediný stín nad jinak veleúspěšném výletu. Posílám pohlednici - foceno mnou, ono to tak tam opravdu vypadalo. Asi hodinu, pak se zatáhlo a bylo jako obvykle, tedy hnusně.
