 |
Maďarská vláda oznámila, že hodlá okrást své občany, kteří třináct let povinně odváděli osm procent své hrubé mzdy do soukromých penzijních fondů. Soukromé fondy chtějí znárodnit a tím zaplácnout státní dluh. V naší zemi se stalo něco, co bychom k tomu mohli přirovnat, v roce 1953. Komunistický režim tehdy okradl celé své obyvatelstvo o úspory pět let po ozbrojeném puči. Pokud maďarské vlády samozřejmě není tak dalekosáhlý, nicméně je to velká rána pro maďarské občany a zpochybňuje to principy chystaných penzijních reforem obecně: když si to mohli troufnout Maďaři, proč by to nemohla udělat vláda v Praze? Možné je všechno, jak například dokazuje mafiózní spojení na pražském magistrátě. Volby jsou jen legalizace spolčení předem uzavřených.
Jde o to, že Maďaři povinně odváděli část mzdy do soukromých pojišťoven. To je jádro propagovaných penzijních reforem. Bude nadále zachován systém průběžného financování penzí, že tedy nyní pracující budou přispívat částí výdělku na živobytí už nepracujících senioru, plus lidé si budou odvádět další část mzdy a tato nucená úspora jim bude vyplacena, až přestanou pracovat. Ošidnost je očividná - předpokládá stálý ekonomický růst a nepřetržitou politickou stabilitu. Takové perspektivě se může občan ze středoevropského regionu jenom smát, z pozice svých historických zkušeností. Úsměšek nyní potvrzují Maďaři. Vaše pensijní úspory jsou rukojmí v rukou toho nejhoršího gangstera, který toho v dějinách zločinu nejvíce ukradl a na počet obětí je také nejkrvavější, totiž státu. Že se stát neštítí ničeho teď dokazují v Maďarsku.
Maďarští papaláši jistě budou ujišťovat obyvatelstvo, že o své peníze nepřijde. Jenže ty peníze splynou se státním výdajovým řečištěm a politici nelitují žádných výdajů z veřejných peněz na to, aby bylo znovuzvoleni.
To co se děje v Maďarsku by mělo být vážným mementem v debatě o penzijní reformě u nás., Stát je zločinec, který je kdykoli připraven vás okrást o peníze.
I kdyby nakonec z toho šíleného nápadu v Maďarsku sešlo, je to vážné varování: ono to někoho napadlo a ten druhý to může realizovat.
|
Někdy je víkend mdlý, tak to tenhle nebyl.
Irda se ztratila v lese - a je to podle všeho důsledek ozdravného procesu. Dostává kolagen a vitamin béčko. Samozřejmě to není a nebude stará Irda, která byla schopna naběhat 50 až 70 km za den a měla cestovní rychlost 20 km/hod. Jenže to přestává být na plouživá Irda, kdy jsme na pochybách, zdali procházka pro ni neznamená trápení, konce konců, je jí patnáct let. Už taky zase čurá na jednom místě, aktuálně tedy dělá do sněhu vyčuranou dírku a ne klikatou čáru.
Takže vlastně to její zmizení patří do souboru dobrých zpráv. Stálo to hodně nervů a hledání a nakonec se našla tam, kde obvykle, když se ztratí - v místech, kde polní cesta vedoucí z našeho Šmoiulova vstupuje do lesa. Měla pak obrovskou radost, že je zase mezi svými a večer, už doma, se ztratila znova: sama vyběhla do patra, do svého pelechu pod psacím stolem. Aby vyběhla schody bez asistence, to se nestalo už půl roku, možná déle. Takže to vlastně je všechno dobrá zpráva, i když to ze začátku tak opravdu nevypadalo.