Je to u nás nebývala zkouška síly, zatím se samozřejmě vede ve verbální úrovni, asi jako když na sebe boxeři před zápasem křičí, jak jeden druhého zpráská. Podstatný je ale výsledek v ringu. Nebo spíš, je to "hra na kuře", jak o tom čteme v dekadentní americké literatuře: dvě auta jedou proti sobě a které uhne, za volantem je kuře.
Blbé je, že při téhle hře na kuře je uprostřed pacient.
Nicméně, ministrův nápad je velmi zajímavý a měl by se aplikovat na celou obec státních zaměstnanců. Byl by to reverzní proces proti proudu Parkinsonových zákonů. Pokud by zto tak mělo fungovat, pak bychom řekli - zaplaťpánbůh za krizi, bez ní by to enbylo.
Takže už víme, jak si to pochvalovat, zatím ale hra na kuře sotva začíná. Odejdou lékaři? A když ano, dostanou ti zbylí přidáno?
Zvrhlé hrátky
Je to smutné a pobuřující, že Čína přitakává ke zvrhlým hrátkám svého vasala, teroristického režimu v severní Koreji. Se skutečnou válkou, zdá se, ještě nikdo nepočítá. Nicméně je dobře mít na paměti, že před více než šedesáti lety to taky začalo takovým hašteřením na hranicích a pak nastoupil masivní útok severokorejských komunistů, kteří tak reagovali na nepředložený americký výrok o tom, že jih poloostrova nespadá do oblasti jejich zájmů. |Tak se zrodila jedna z nejkrvavějších válek dějin. Snad je situace jiná. Jen blázen by si myslel, že jižní Korea nespadá do perimetru amerických zájmů, a jižní Korea nemá za zadkem Stalina. Paradoxně, čínské přitakání tak může znamenat, že jde jen o harašení zbraněmi. Těžko si představit,že by Čína měla na válce skutečný zájem.
Poslední tečka se v dnešní době dělá tak, že napíšete (.) a pak zmáčknete klávesu Ctrl+P a jmete se tisknout. Rukopis Rekvalifikačního kurzu má 175 stran (nikoli normo). No a při straně 35 začal docházet toner, tedy náplň do laserové tiskárny byla vypotřebovaná.
Je to špatné nebo dobré znamení? Nechce se rukopisovi ode mne? Prst Velkého Literáta hrozí a volá - neodevzdávej, ještě pracuj?
Jenže já měl náhradní toner, takže jsem náplně vyměnil a rukopis dotiskl. Před polednem ho dám do aktovky, nasednmu do auta a pojedu na schůzku, kde ho předám.
A tak je to s těmi znameními. Pokud kniha bude přijata dobře, řeknu si, že to bylo nějaké znamení pro štěstí, něco jako kopanec do zadku a "tfuj, tfuj", jímž se obdařují herci před premiérou.
A opačný případ si nepřipouštím, tak proč nad tím dumat? Rodí se krásný den, jako dělaný na předávání rukopisů!