 |
Jsou fakta, která člověku vyrazí dech. Například že stát vydělává na reklamních plochách kolem dálnic dvacet miliónů korun. Čtete dobře: ne dvě stě milionů, ne dvě miliardy, ale umrněných dvacet milionů za všechny reklamní plochy kolem všech silnic v republice. To vede ke stejnému hořkému smíchu, jako když se dočtu, že herny a kasína neplatí daně, nýbrž odvádějí peníze na dobročinné účely. Tedy na konta dobročinných organizací, které si za tím účelem zřídily.
S těmi hernami nikdo nehne, jelikož patřičné zákony jsou "nejlépe prolobované", jak píší noviny. Tedy: protože jsou poslanci podplacení skrz naskrz, řečeno česky. To je špatná zpráva. Dobrá zpráva je, že se konečně zatočí s těmi imbecilními billboardy kolem silnic. Jeďte z Prahy do Hamburku po dálnici a počítejte, kolik uvidíte billboardů. Prakticky všechny budou z Prahy do Rozvadova. A není to tím, že by Němci nedovedli kšeftovat.
Takže ty boží mlýny snad domýlají. "Bývalé Ředitelství silnic a dálnic umožnila majitelům billboardů podél dálnic slušný byznys," konstatuje suše iHned. Česky: majitelé ŘSD si udělali kšeft s reklamními agenturami. Takže nové ŘSD chce současně některé smlouvy ukončit ještě dříve, než vyprší jejich platnost. "Všichni smluvní partneři vyzvání k tomu, aby doložili podklady pro výpočet výše nájemného v letech 2008, 2009, 2010," řekla mluvčí firmy. Bylo by dobré také vyzvat třebas pana vyhozeného ředitele ŘSD Brunclíka, aby doložil, z jakého důvodu výhodného pro stát tak horlivě smlouvy s agenturami prodlužoval. Ony totiž ty billboardy nedělaly reklamu jen firmám které si plochy najaly. Vytvářely image České republiky: je to všivý balkánský stát skrz naskrz prolezlý korupcí, jinak bychom tu my, billboardy, nemohly stát, jako nemůžeme nikde v civilizované Evropě - v tom množství, jako u nás.
|
Včera tady u nás z rána létal, vločky byly nejdřív maličké, později to byli pořádní sedláci, nicméně pořád ještě nezastíraly svoji příbuznost s dešťovými kapkami. Roztály okamžitě po dopadu. Ne snad, že bych toho litoval. První hodně zasněženou zimu jsme tady ve Zvoli zažili v roce 2005, když jsme se sem přestěhovali, no a samozřejmě ta letošní byla taky pořádná. Ostatně, sníh coby jev nám dává připomenout naši notorickou nespokojenost či neuspokojenost. Když není sníh, žehráme že máme "zimu na blátě". No a když je sníh, Nohavica zpívá o bílém svinstvu. Přáli bychom si sníh, který by usedal jen na esteticky vhodná místa, jako jsou střechy, vzdálené kopce a louky, který by se důsledně vyhýbal vozovkám a chodníkům. Pokud jde o ty střechy, tak aby sedal jen v dekorativní vrstvě, ne moc silné: na kapotě auta mám stopu po lavině, která se strhla ze střechy a žuchla mi na haubnu. No a o těch chodnících nemá smysl mluvit, to je jasné, že rozumný a odpovědný sníh by se jim vyhnul. Jak dlouho by měl ležet? Děti by si ho na kopci přály půl roku. Mn by stačil měsíc, nebo šest neděl?
Věčná je nespokojenost. Už po tejdnu bych žehral: kdo se na to má furt koukat, vždyť je to fádní, jak je to bílé.
Měl by tedy taky trochu kvést. Pak by to byl řádný sníh.