 |
Někdy je naše politika úsměvná. K pobavení publika přispěl socialistický stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, když oznámil publiku, že jsme spojenci USA. Co ho to najednou popadlo? Copak ho přimělo, aby nahlédl spojenecké svazky se Spojenými státy? Zatím dával najevo, že si Spojené státy maže na chleba jako paštiku a na záchodě má papír s hvězdami a pruhy. No ovšem, spojenectví se Spojenými státy vyzvedl, aby vyzvedl lítost nad tím, že se ocitlo v dalším nedohlednu jmenování amerického velvyslance v USA. Takže čtěme správnou optikou páně Zaorálkovo poselství: má ještě smysl být ve spojenectví s USA, když se k nám Washington tak hnusně chová?
Realita je samozřejmě trochu jiná. Tahanice s jmenováním amerického velvyslance jsou vnitropolitická záležitost Spojených států, drobné vzájemné dělání naschválů. Kdyby ovšem šlo o velvyslance ve Francii nebo Německu, nikoho ve Washingtonu by nenapadlo kolem toho dělat naschvály. Česko se k tomu hodí. Země, kde může být takový Zaorálek stínový ministr zahraničí. USA jsou totiž taková divná země, že bere stínové ministry zahraničí vážně.
Ke středeční demonstraci
Napsala čtenářka J.K.:
I já jsem byla včera na demonstraci na Václaváku, bohužel jsem dorazila až okolo 16:15. Bylo fajn vidět, že přišlo docela dost lidí, na to, jak na rychlo se to svolávalo. Co mne ale šokovalo, byl přístup policie. Procházela jsem davem lidí směrem ke KFC a viděla hlídku policie, která lustrovala dvojici s transparentem v ruce. Transparent držel v ruce muž, odhadem 40-45 let. Měl v ruce kartonový pruh (10x80 cm odhadem) s nápisem ODS ČSSD lžou nebo tak něco.
Lidi okolo se začali ptát policajtů, co to dělají, proč pána lustrujou a policie začala tvrdit, že muž je podobný hledané osobě, proto ho prověřují. Nevím, proč lustrovali jeho partnerku. Byla jsem v šoku, policajti si stáli na svém a dál lustrovali. Nevím, jestli takhle prověřovali i další lidi s transparentem v ruce. Zkoušela jsem najít fotografa Honzu Šibíka, aby to vyfotil, nebo štáb ČT 24, ale nenašla jsem je.
Na tom transparentu nebyly žádné sprosté nápisy, nic takového, přesný nápis si už nevybavím, takže jedinej důvod proč je policie kontrolovala byla asi opravdu "jen buzerace"
Přiznám se, že to se mnou dost otřáslo, bylo mi z toho špatně (sevřel mně vnitřní strach, jak málo policii stačí, aby lustrovala lidi, co jsou na pokojné demonstraci). Neměla jsem s sebou foťák, takže jsem nic nefotila, v hloučku bylo pár lidí, kteří fotili policajta, který si opisoval údaje z občanky.
Nevšimla jsem si, že by to dělali ostatní hlídky policie, většina jen postávala a glosovala, že přišlo dost lidí. Ale i i kdyby to byl ojedinělý exces, bylo mi z toho na zvracení.
Nic podobného jsem na demonstraci neviděl a věřme, že šlo o nemístnou horlivost. Nicméně děkuji za glosu. Domnívám se, že pražskou zradou se překročila určitá hranice. Zkrátka, nesmíme si to nechat líbit. Zvracení není efektivní. Defenestrace je lepší.
|
Pražská zrada vyšla na sedmnáctého listopadu, alespoň tak si budeme tuhle hanebnost pamatovat. Ve čtyři odpoledne se "pod koněm" sešly dva tisíce lidí. Svolali se přes Facebook, já se to dozvěděl od kamaráda, jelikož ne-faceboočím. Byl to zvláštní pocit. Tenkrát před jednadvaceti lety jsme měli intenzivní pocit změny. Cinkání klíči mělo v sobě hodně euforického. Končíme, vypadněte, dosti dlouho jste se roztahovali v koridorech moci, vypadněte, to znamenalo to cinkání. Vypadli, i když ne daleko, nastupující garnitura s nimi byla příliš propojena a jejich služby potřebovala, takže ani zrušeni nebyli, což je mi dodnes sice pochopitelné, ale kroutím nad tím hlavou a cítím podobnou hanbu, jako nad únorem 1948 a nad mnichovskou kapitulací.
Nuže, euforického nebylo na včerejší demonstraci nic. Tak jim to aspoň řekneme... to byla ta převládající nálada. Nálada lidí, znechucených nad tím, jak dokáže hrstka hamižných lidí prosadit svoji vůli proti vůli voličů i proti vlastním stranám. Bez strany ODS a ČSSD by nebyli nic, ten pan Šťastný nebo pan Březina. Byly by to bezvýznamné nuly. Nulami zůstali, jenom mají přístup k hospodářským otěžím metropole. A všichni ostatní ať se jdou bodnout.
Tak jsme jim to aspoň řekli. V davu bylo hodně mladých lidí. Myslel jsem na to, že za čtyři roky dospěje do voličského věku přes čtvrt miliónu lidí. Snad budou jejich voličská rozhodnutí moudřejší. Snad to znovu nepřipustí.