Březina perlil v rádiu
Poté, co ODS a ČSSD uzavřely dohodu o pokračování klientelistických praktik v hlavním městě republiky, vystoupili oba protagonisté paktu, Svoboda a Březina, v rádiu. Oba pánové nám především sdělili, že jedni i druzí prosadili 95 procent svých programových cílů. Vzhledem k tomu, že dle stranické rétoriky je ODS strana svévolných zlodějů (dle ČSSD) a ČSSD je strana populistických marnotratníků (dle ODS), v Praze se podařil skvělý úspěch - 190% průnik programových cílů! V rozhlasovém vystoupení pánů Svobody a Březiny ale vyšlo najevo, že Svoboda dokáže obratněji lhát, kdežto Březina je skutečně takový hlupák, za jakého je obvykle pokládán. Jeho blábolení dalece překročilo normu a otázka, proč je dohoda s ODS výhodnější než TOP 09 ho očividně zaskočila, nečekal zřejmě, že se ho na to někdo zeptá. Hlupství zopakoval v rozhovoru s Hospodářskými novinami, rozhovor je
ZDE.
Co dodat?
Oklamáni byli všichni voliči, zdaleka ne jenom voliči TOP 09, tedy vítězná strana v Praze. Voliči ODS asi sotva chtěli dostat Hulínského znovu na dosah jeho miliónových výdělků za účast ve státních podnicích a voliči ČSSD asi sotva si přáli ponechat v Praze modrým hrabivcům volné pole. Dnes ráno mi napsal jeden čtenář: mám důvod nejít k volbám. Odpověděl jsem mu: máte důvod jít k volbám a nevolit ani ODS, ani ČSSD.
TOP 09 je teď v roli porybného z vypáleného rybníka. Žádná většinový podíl v pražském kontrolní orgánu. To je samozřejmě k smíchu. Al Capone s Dillingerem nedosadí do dozorčího orgánu Edgara Hoowera, to je přece jasné. Budou moci jen z zpovzdálí přihlížet, jak si Jančíkovi nástupci přihrávají miliony - je to zavedená praxe.
JAK ŽIVOT JDE: Nemáme rádi štěkavé psy
Iriska se může těšit, že dostane zimní kabátek. Poměřil jsem ji a dámy, Ljuba s Annou Marií, už nahánějí vhodný oděv. Problém je v obrovském objemu Irisčina hrudníku. S těmi 55 cm délky hřbetu a 95 objemu hrudníku to má těžké. Sexbomby se nemohou oblékat v konfekci.
Je snad pyšná na své míry? Určitě ne. Tahle kategorie mezi psy není obvyklá. Pravda, Ljuba vypráví, že kdysi v mládí Irda zvítězit na výstavě a dostala modrou mašli a pak chodila s tou modrou mašlí a naparovala se. Teď, ve stáru, se snaží jít s cesty, cizím lidem a hlavně cizím psům. Má klikatou trasu, aby nemusela jít po chodníku tam, kde mají za plotem pejska. Když vyjdeme z branky, nikdy nejde doleva, protože tím směrem bydlí Sally. U sousedů mají pidipejska, ten se nepočítá a navíc, bývá doma, neběhá po zahradě. Ale šikmo přes ulici žije Ketty, ovčanda. Takže protější chodník je nám zapovězen, tím spíš, že o něco dál, na rohu, mají za plotem výmaráka. Velmi štěkacího. A takto složitě probíhá trajektorie Irisčina putování. Když se vracíme z procházky, je třeba řešit dilema. V ulici kolmé na tu naši jsou dva psi. Jednak je to Cid, ovčák a naproti labrador, jeho jméno neznám.
Snadno uhodnete: jdeme osově, prostředkem ulice.