 |
Zvláštní to jev. Sociální demokracie měla silného lídra Miloše Zemana. Ten byl tak dlouho silný, až se to ukázalo býti neúnosné a po blamáži s prezidentskými volbami se odporoučel. Od té doby dělal všechno proto, aby torpédoval loď ze které musel odejít a dělá to pořád. Při posledních parlamentních volbách odlákal sociální demokracii hodně bolestný houf oveček.
Pak měla sociální demokracie slabého vůdce a odstranila ´ho do Bruselu, aby ho nahradila šikovným vůdcem, který si našikovnil majetek v řádu stovek miliónů. Dokud ho jen šikovnil, stála za ním jeho strana jak jeden muž a hájila ho proti pravicovému tisku, což je v očích těch lidí prakticky veškerý tisk. Po této epizodě měla sociální demokracie dalšího silného muže Jiřího Paroubka v čele. Dopadl stejně jako Miloš Zeman a dělá - totéž co Miloš Zeman, tedy díru do lodi, kterou opustil. Nutno ovšem připustit, že to dělá na kvalitativně kultivovanější úrovni než politický nebožtík Zeman. Vstoupil do zápasu o předsednické křeslo v ČSSD úvodníkem na svém webu Vaše Věc. Posuzuje tu programy obou hlavních soupeřů. Sobotkovi uštědřil výchovný záhlavec, ale zato Haška zpráskal. A vybízí i jiné politiky, aby se zápasu zúčastnili.
V jeho stati je tato pasáž: "Dovolím si formulovat jednoduché politologické pravidlo. ČSSD si bude moci vybrat jakéhokoliv koaličního partnera do své vlády jen pokud součet mandátů ČSSD a KSČM přesáhne polovinu členů sněmovny. Pokud bude tento součet nižší, bude ČSSD prostě v opozici a pravicové strany vytvoří koalici."
Ono to není politologické pravidlo. To že ČSSD má kromě komunistů nulový koaliční potenciál, to není politologické pravidlo, něco jako přírodní zákon, že hůl do vody ponořená zdá se býti zalomená. Dokud bude sociální demokrat komunista v saku a kravatě, bude to tak, jak Paroubek píše. On volá po o mezinárodním rozměru politiky české sociální demokracie. No právě, o to jde. Žijeme ve světě, ve kterém jsou na vzestupu státy jako je Čína, Indie, Brazílie, také Afrika se vzpamatovává. Tyto státy jdou nahoru nikoli díky žití na dluh a díky štědrosti sociálního státu, ale díky usilovné práci. O té není v Paroubkově úvaze ani zmínka.
|
Poslala mi paní B.C. milý mail. Ptala se po Irisce, proč o ní málo píšu. Ono není mnoho co psát, je to starunka a jako takovou je nejlépe ji nechat v klidu. Paní B.C. mi poradila preparát od české firmy Dacom Pharma "Colafit dog & cat". Nechal jsem si poradit a už asi pět dní Irdě dáváme kostičku kolagenu. Zdá se, že to začalo zabírat, dnes odpoledne Irda dokonce vyběhla sama (skoro sama a skoro vyběhla) do schodů. A taky na procházce si v mlze vykračovala jako (skoro) za starých časů. Zatím paní B.C. velice děkuji, on je každý den, kdy starunka pěkně běhá, víc než dobrý.
S kuchařkou do světa
Mám jeden literární dluh (mám jich víc, ale o tomhle vím a hodně mě mrzí): v žádné mé povídce ani v románu nemám recept. Františka Vrbenská mi před časem nabídla, že mi pomůže s kanibalskou kuchařkou, ale nějak z toho sešlo. Takřže mohu tiše závidět, když mi Lenka Požárová napsala: Nejsem profesionální fotografka, kuchařka, spisovatelka, cestovatelka ani nejsem profesí organizátorka. Přesto všechny tyto činnosti jsou mými vášnivými koníčky, které jsem se rozhodla zhmotnit a vydala knížku „Jak jsem proje(d)la svět“. Je to cestopis (říkám mu zcestopis, protože je přece z cest), je to fotokniha a je to i částečně kuchařka, protože obsahuje recepty. Mám ráda, když text i fotky pobaví, a tak jsem nejsem moc vážná a seriózní. Mám perfekcionistickou úchylku, takže jsem vsadila i na stejně postiženého grafika a výsledkem je první díl nové série. Uklázka je ke shlédnutí ZDE.