 |
Klaus nebude blokovat žádné iniciativy, které povedou k omezení fotovoltaiky, bohužel je to hlas volajícího na poušti. Poslanecká sněmovna se ocitla pod obrovským tlakem, aby upustila od úmyslu zarazit ten solární Klondike. Klaus tedy nebude vetovat zákon, který uvalí dodatečnou daň na solární spekulaci, podpořenou - na to nezapomeňme - touž poslaneckou sněmovnou, která nyní vymýšlí daňové zábrany. Právník Jan Kalvoda, někdejší politický předák a ministr spravedlnosti, v posledním Respektu zveřejnil zajímavou úvahu o trestní odpovědnosti poslanců schvalujících zákony, které mají škodlivý dopad na obyvatelstvo. Je to tedy špatný nápad zveřejnit seznam poslanců, kteří solární Klondike umožnili, zavinili chystané zdražení elektřiny a uvedli celý energetický systém do rizika nevypočitatelných výkyvů, jež mohou mít fatální důsledky v podobě masivních výpadků typu blackout?
Památkáři s šaškovským nosem
Památkáři se vykasali proti Národní knihovně a hrozí pokutou, kvůli výměně oken bez vyjádření památkářů. A co záměr vybagrovat Klementinum a umístit pod úrovní hladiny Vltavy knižní poklad republiky poté, co dvojka Klaus - Bém zničila projekt vybudovat novou knihovnu na kopci v místě zrušené tramvajové smyčky? To by musela být pokuta tak vysoká, že by se na ni Kaplického blob dal hravě postavit.
K debatě o zimních pneumatikách
Moc je pěkný argument, že lidé mají mít svobodu rozhodování, zdali si koupí nebo nekoupí na zimu zimní gumy. Byl by to hezký argument někde na opuštěném ostrově. Zato v našich podmínkách tahle pěkná svoboda se rovná hazardu, jestli chytrák na letních gumách to do mě zezadu napálí, až já na zimních gumách auto ubrzdím a jemu to ustřelí.
|
Ke koloritu našeho života patří hledání mobilu. Můj dědeček měl telefon - dokonce jsem kdysi zjistil, že můj pradědeček patřil k prvním uživatelům telefonů v Praze, měl telefonní číslo 12. Dědeček měl samozřejmě už delší číslo, dodnes si ho pamatuju, bylo protekční: 24268. Jeho telefon , to byl tenkrát kus nábytku, něco jako telefonní budka, stál v předsíni a předpokládalo se, že se bude telefonovat ve stoje. Ale to jen na okraj.
Dnešní mobilní telefon se neustále hledá. Je třeba ho prozvonit z jiného telefonu a pak jdeme po stopě. První zazvonění - aha, je k vuchyni. Ale kde v kuchyni? Druhé zazvonění. Třetí... a tak dál, lokalizujeme ho postupně. To je snadné, když máme druhý telefon po ruce. Ale co když nemáme?
Právě to se mi stalo včera. Jel jsem po Strakonické z pracovní schůzky ve Stodůlkách a vtom mě napadlo, kdepak asi mám telefon. V autě jsem si pro něj vyhradil místečko, tam nebyl. Prohledal jsem se, nebyl v kapse. Zastavil jsem a pátral dál. Marně. Bylo to jasné, zapomněl jsem ho tam, kde jsem měl tu schůzku.
Nezbylo než zahnout na Pražský okruh, napadlo mě totiž, že si vyzkouším, zdali to nebude touhle oklikou do těch Stodůlek nakonec rychlejší. Už jsem se blížil Sliveneckému tunelu... když se telefon ozval. Zavolal mi kamarád. Mobil do té doby tiše hajal vedle mne na sedadle pro spolujezdce a protože je černý, neviděl jsem ho.
Už abychom ho měli implantovaný! Ale na to si musíme ještě pár let počkat.