 |
Panská jednota vítězí na všech frontách! Modří kmotři si nic nedělají z Petra Nečase. Jde jim o miliony a názor nějakého předsedy strany je nezajímá. Čert s tím, že bez té strany by z nich byly nuly, někdo by vedl benzínovou pumpu, druhý zase jiný kšeft. Čo bolo, to bolo, těrazky som pánom Prahy, to je to heslo. Sociální demokracie prožívá něco podobného. Choutka pokračovat v byznysu s Občanskými demokraty přetrvává. Jiří Dienstbier mladší se jistě zasloužil o nemalý díl z hlasů obdržených v posledních volbách. Tím jeho role končí a nezáleží na jeho názoru, že by velká koalice s ODS znamenala velkou škodu ČSSD. Kdo by se zajímal o škodu nějaké pitomé strany, jde přece o peníze! Marně před tím varuje Bohuslav Sobotka. Je proti panské jednotě bezmocný. Naposledy se to ukázalo, když neprosadil přímou volbu předsedy ČSSD. Budou to zase delegáti, kdo si určí šéfa. Delegáti, v m,noha případech nastrčenci a loutky na rukou oligarchů: s tímto termínem přišel pro změnu Jiří Paroubek, též roztrpčený krachem ideje přímé volby předsedy. ODS má kmotry, ČSSD oligarchy, ve skutečnosti je to totéž: panská jednota, lokální vládci ekonomických pašalíků, pijavice na státním rozpočtu obklopené šikovnými právníky, kteří hlídají, aby se nepřekročila čára zákonů mnohdy navržených tak, aby bylo možno rozpočet vysávat. Dohromady se to jmenuje česká politika.
Taky České dráhy jsou pakáž
O víkendu jsem přispěl s nápadem, že vy antimonopolní úřad běl střihnout také Davida Ratha, který dotuje ze státních peněz žákovské jízdenky, když už napařil šest a půl milionovou pokusu soukromé společnosti Student Agency za to, že podle svého uvážení stanovila cenu za jízdenku z Brna do Prahy. Několika čtenářům se idea zalíbila a navrhují, aby týž úřad napařil pokutu státním drahám, jelikož též provozují svůj podnik pod cenou: na jejich ztrátový provoz doplácejí daňoví poplatníci.
|
V neděli jsme byli s Dominikou znovu na dětském představení v Redutě na Národní. Divadlo Minaret tam hrálo Stvoření světa od Renaty Nechutové. Ano, bylo to skutečně stvoření světa, vystupuje tu Stvořitel a Ďáblík a Adam s Evou, na počátku bylo slovo, vše jak má být, biblická dějeprava se vším všudy. Zase to bylo živé představení, děti křičí, napovídají, herci s nimi komunikují, žádné "pšt" strýčka Jedličky.
Dominka byla nadšená, jenom si nemohla cestou domů vzpomenout, jak se ti dva jmenovali.
"Adam a Eva," napovídali jsme.
"Adam a Eva... co to jsou za jména? Copak se někdo jmenuje Adam a Eva?"
"Někdo ano," připustil jsem. "Například Adam a Eva."
Odvezli jsme Dominku domů, předali Davidovi a Thao, aniž by Dodo tušila, že jméno David má také něco do činění se Starým zákonem, a odjeli taky domů.
Večer jsem volal Davidovi, co Dominka představení říkala.
"Moc se jí to líbilo," na to David. "Vyprávěla o čertíkovi, ten se jí líbil nejvíc. Nemohla si vzpomenout, jak se ti dva jmenují. Tak jsem jí řekl, že Adam a Eva. Hodně ji to překvapilo, že to vím. Ty jsi to viděl? ptala se."
"Nechoď na to," radil jsem. "Na to se musí bejt čtyřletej."
Ale na ty čtyřleté to funguje úžasně.