V Praze zatím nedopečeno a prezidentova blamáž
Václav Klaus se bezpříkladným způsobem vložil do sféry hlavě státu naprosto nepříslušné, totiž do obsazení magistrátu hlavního města a podpořil myšlenku koalice ODS - ČSSD. Tentokrát jeho politický instinkt selhal a on sám se dostal do blamáže, v jaké už dlouho nebyl. Politik jeho formátu by měl vědět, že Praha je přece jenom stát ve státě, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Sídlí zde většina ústředních institucí, mají zde brlohy mediální hyeny, peče se tu ekonomika, jistě ve větší míře než v Brně, Ostravě a v Plzni. A navíc, pražská ODS má celostátně nesrovnatelně horší pověst než ODS v Brně, Ostravě a Plzni, má pověst - ať zaslouženě či nikoli - lotrovského hnízda, přičemž to lotrovství umožnila bezzubá opozice sociální demokracie, uplacená odpadky z kuchyně v podobě prebend ve správních radách státních podniků. Takže opoziční lídr pan Hulínský nikdy ani necek, ať už Bémova skvadra dělala cokoli. Toto je všeobecně známo a je kupodivu, že to ušlo Václavovi Klausovi. Proto uměle vyhrocený spor ODS - TOP 09 vyvolal ve veřejnosti úžas a odpor. Myšlenka koalice tohoto typu se zajídá celostátnímu vedení ODS v čele s Petrem Nečasem, který chce dovršit Topolánkovy snahy o očistu strany od parazitů, a vyjádřil se k ní i Bohuslav Sobotka. "Pan prezident bohužel přehlíží fakt, že pražská ODS má mezi občany v celé zemi, nejenom v hlavním městě, pověst zkorumpované a zlodějské garnitury řízené podnikatelskými kmotry," řekl doslova. Tím ovšem vyrazil pražským kmotrům z ruky jedinou (chabou) zbraň, totiž gesto "uražené nevinnosti" reagující na nediplomatický vzkaz TOP 09 stran klientelismu. TOP 09 hovořila o "klientelismu", kdežto Sobotka mluví přímo o "zlodějské a zkorumpované garnituře" - čímž má na mysli eventuálního koaličního partnera své strany.

Hra je teď velmi otevřená, opět se hovoří o poměru 50 na 50, nicméně je to jiných 50 na 50 než před dvěma týdny. Pokusný balónek se dostal do příliš silného větru emocí. Klausova oposmlouva má ve veřejnosti horší pověst než si prezident uvědomuje, jinak by se nemohl své politické chyby dopustit. Co prošlo v Plzni jen tak neprojde v Praze. Kšefty jsou hezká věc a lze pochopit, že má pro ně prezident Klaus porozumění, ale politika je přece jen běh na dlouhou vzdálenost a okamžité efekty často přinášejí dlouhodobé defekty. Je třeba vnímat, že dosavadní spojenci v pražském blátě prohráli. Oba by si měli vzít pauzu na mravní regeneraci - a v ní jedni hrát důstojné druhé housle a druzí skutečnou nehulínskou opozici.

JAK ŽIVOT JDE: Omítací odpoledne
Zahradu máme japonsky inspirovanou: to je formulace, k níž jsem dospěl po dlouhodobém znechucení debatami českých Japonců o tom, jestli kulovitá thuje je hodna růst v japonské zahradě či nikoli. No a k zahradě japonské i japonsky inspirované patří zdi. To je ta bílá plocha, na kterou se píše prostřednictvím rostlin a kamenů ono povznášející poselství.
Zatím jsme měli dvě, nyní máme tři. Dvě z těch tří dodala firma Harašta, dodala a postavila v bleskové časové lhůtě, bozi čeští i japonští jí žehnejte.
Jenže byl a je tu háček. Zeď jak je vyharaštěna je rovná, kdežto zeď v JIZ (japonsky inspirované zahradě) má být živá, rustikální. Musí se tedy omítnout, ale tak omítnout, aby to vypadalo, že ji v přestávkách mezi zemětřeseními uplácal vlastníma rukama lovec mlžů na ostrově Hokkaido.
Což je to, čímž se nyní zabývám. Změnil jsem se v lovce mlžů a v přestávkách mezi poryvy vichřice plácám omítku.
Vznesete dotaz, proč si na to někoho nenajmu. Do autentického lovce mlžů mám hodně daleko, proč se lovcům a zedníkům plést do řemesla?
Odpověď jednoduchá. Zkusil jsem to. Mužové přišli, vysvětlil jsem jim, že to mají udělat tak, aby to vypadalo, že ji v přestávkách mezi zemětřeseními uplácal vlastníma rukama lovec mlžů na ostrově Hokkaido a oni kývali hlavami a já tenkrát odjel do vzdáleného města dobývat chléb jinak než lovem mlžů a když jsem se vrátil, hořce jsem zaplakal, jelikož jejich představa se tuze lišila od té mé.

Takže jsme to musel předělávat a právě toho se chci nyní vyvarovat. Jde to překvapivě dobře. Už mám půlku hotovou a než dojdu na konec, budu to umět. Což bude špatně, protože rustikálnost, to je ta nedokonalost, a té mohu poskytnout víc než dost.