V Praze zřejmě upečeno
V podstatě jde o prastarý historický proces. Místní šlechta navyklá vykořisťovat své území nemá ráda centrální moc. ODS se zřetelně rozdrobila, je tu bezmocný Nečas obklopený kamarilou zoufalců a kolem něho velmožové, kteří odvodili svoji lokální moc od té centrální a odvděčili se tím, že se proti ní postavili. Bez Občanské demokratické strany by ti šíbři na Hluboké a bůhvíkde jinde nebyli nic. Stranické stanovy jsou nastavené tak, že si "dole" mohou dělat absolutně co chtějí pod záminkou demokracie. Nečas byl už před komunálními volbami v delikátní situaci, kdy se musel překonat a podpořil nastrčence Svobodu. Teď už není v delikátní situaci. Teď je v prekérní situaci. Musel odmítnout přirozeného spojence TOP 09 (byla to ostatně pošetilost něco takového po něm chtít, aby pokrotil pražskou ODS... tady zřejmě selhala Schwarzenbergova diplomacie a Kalouskův důvtip, Nečas to nemohl udělat) a teď bude přihlížet oposmlouvě v hlavním městě, které je u nás stát ve státě. Vidina dalších čtyř let multimiliónových kšeftů zaslepila pražské modré. Je jisté, že pražská oposmlouva ODS ještě oslabí. Je ovšem otázka, koho posílí. Nicméně, odbočme: sociální demokracie také vyhrála volby, jenže jí to nebylo nic platné, protože s ní nikdo nechtěl jít do koalice. Věcně je to obdobné, ba totožné.

TOP 09 se ocitla v trapné situaci. V Praze tedy utrpěla hned dvojnásobné vítězství a teď odejde s ohonem mezi nohama do opozice. Mohla by to samozřejmě být hodně nepříjemná opozice, nikoli ta sociálnědemokratická kolaborační z minulého období, kdy "opoziční" Hulínský vesele nasával miliony ze státní kasy. Jenže pokud by v příštích volbách TOP 09 nedostala absolutní většinu, stejně by jí úspěšné opozičnění nebylo nic platné, protože i ti poražení mafiáni se spolu snadno domluví.

Doufejme, že z této série hanebností voličská veřejnost pochopí, že ti dva údajní rivalové jsou ve skutečnosti vnitřně propojený organismus, dokonalý stroj, vysavač státních peněz.

JAK ŽIVOT JDE: Omítací odpoledne
Zahradu máme japonsky inspirovanou: to je formulace, k níž jsem dospěl po dlouhodobém znechucení debatami českých Japonců o tom, jestli kulovitá thuje je hodna růst v japonské zahradě či nikoli. No a k zahradě japonské i japonsky inspirované patří zdi. To je ta bílá plocha, na kterou se píše prostřednictvím rostlin a kamenů ono povznášející poselství.
Zatím jsme měli dvě, nyní máme tři. Dvě z těch tří dodala firma Harašta, dodala a postavila v bleskové časové lhůtě, bozi čeští i japonští jí žehnejte.
Jenže byl a je tu háček. Zeď jak je vyharaštěna je rovná, kdežto zeď v JIZ (japonsky inspirované zahradě) má být živá, rustikální. Musí se tedy omítnout, ale tak omítnout, aby to vypadalo, že ji v přestávkách mezi zemětřeseními uplácal vlastníma rukama lovec mlžů na ostrově Hokkaido.
Což je to, čímž se nyní zabývám. Změnil jsem se v lovce mlžů a v přestávkách mezi poryvy vichřice plácám omítku.
Vznesete dotaz, proč si na to někoho nenajmu. Do autentického lovce mlžů mám hodně daleko, proč se lovcům a zedníkům plést do řemesla?
Odpověď jednoduchá. Zkusil jsem to. Mužové přišli, vysvětlil jsem jim, že to mají udělat tak, aby to vypadalo, že ji v přestávkách mezi zemětřeseními uplácal vlastníma rukama lovec mlžů na ostrově Hokkaido a oni kývali hlavami a já tenkrát odjel do vzdáleného města dobývat chléb jinak než lovem mlžů a když jsem se vrátil, hořce jsem zaplakal, jelikož jejich představa se tuze lišila od té mé.

Takže jsme to musel předělávat a právě toho se chci nyní vyvarovat. Jde to překvapivě dobře. Už mám půlku hotovou a než dojdu na konec, budu to umět. Což bude špatně, protože rustikálnost, to je ta nedokonalost, a té mohu poskytnout víc než dost.